Lucie a Lucie

Normálně jména konkrétních osob ve svých článcích neuvádím, ale čas od času je to přinejmenším záhodno.

Kupříkladu v tom případě, kdy zúčastnění lidé uznale pokyvují hlavami nad komorním návrhem, že by ohraný komix Hana a Hana měl být nahrazen novým: Lucie a Lucie.

Aneb pokaždé, když se tyto dvě perzóny sejdou, je dokumentace na místě. Situace, kdy si je jejich vlastní matky (Za pomoci pana Bechera) na fotkách z univerzitního plesu pletou, bývají jen základním kamenem pyramidy. Základní kámen poté pokračuje přes návštěvy klubů, které nikdy neexistovaly, návraty domů nad ránem na lamách, sledování toaletních papírů do příměstských perfierií, záhadné duté rány z koupelny, jež nikdy nebyly objasněny, výhry v tombole v podobě čističe na autosedačky, který se na čištění vína z koberce nejspíš nehodí, výstupy z nočních linek kdesi v neznámých polích až po příhodu, kteráž se udála včera.

Jak například vypadá domluva na návštěvu kavárenského zařízení?

Lucie č. 1 v sms navrhuje čas setkání 1/4 na 8, ačkoliv myslí 1/4 na 9,
Lucie č. 2 v sms přečte 1/4 na 8, leč její mozkovna je z jakýchsi podivných pohnutí mysli přesvědčená, že jde o 3/4 na 8.

Třešničkou na dortu poté může být už jen to, kdy Lucie č. 2 čeká v kavárně na Lucii č. 1, která jí však po chvíli telefonuje s tím, že se nejspíš v jejich domovsky-univerzitním městě ztratila a kudy že se to do oné známé a oblíbené kavárny vlastně jde.

Ano. Ministr zdravotnictví by měl vydat naléhavý apel: Škola škodí duševnímu zdraví!