Nostalgické potěšení

Asi bych to dnes viděla na filmový večer za účasti piva s medovinou.

Jak si jistě mnozí během těch x-y let, během nichž aktivně či pasivně provozují existenci na této planetě, mohli povšimnout, ke štěstí kolikrát stačí i ty nejmenší maličkosti.

Tak jako dnes.

Moje mamá navrátivší se z práce již ode dveří vesele kvitovala, že pro mě něco má. Budiž. Proč taky ne? Copak to bude, až se to z té tašky vybalí?

Dvd.

A ne jen tak ledajaké. Dvd s mou oblíbenou pohádkou, s animákem mého dětství. Má první vhs kazeta, kterou jsem kdysi dávno dostala v okamžiku, kdy do naší rodiny přibyl nový člen - videorekordér.
Přesně tohle jsou ty okamžiky, kdy člověk znovu vidí svět těma šťastnýma dětskýma očima, ucítí vůně dávno zapomenuté a pocítí i všechny ty vyrovnaně blažené emoce, jež dávno pokryla vysoká vrstva prachu. Hry, smích, radost, sčítání třešínek a cvičení v modrých kalhotkách, v bílém triku a s jarmilkami na nohou... To všechno bylo jakýmsi nedopatřením zasypáno každodenním kroucením hlavou nad studiem, prací, okolím, vztahy, penězmi, zdravím, politikou a nekončícím a všudypřítomným morem nesoucím název lidská idiocie, neboť narodit se s funkčním mozkem je v této době velice silná indispozice pro spokojený život.

_{(Chtěla bych se vrátit časem zpět. Třeba i na jeden den, na jednu hodinu... Za tehdejší hlášky, že už chci být konečně velká, bych si totiž ze svých šunek udělala takovou sekanou, že bych se minimálně týden neposadila.)}

Asi se půjdu pohroužit do nostalgie a za pomoci filmu se přenesu o nějakých těch dost let zpět.



Mimochodem... Jakým mi bylo překvapením, když jsem zjistila, že tato pohádka zase není o tolik let mladší než já, což krásně dokumentuje to, že v té době se už dávno dinosauři za domem nepásli a lidé kupodivu zvládali tvořit i animované filmy.






_{A ten Rasputin, kterého jsem si stáhla včera, pěkně počká. On neuteče.}