Monty Pythonův život uměnovědce

Přes víkend mi od kolegyně spolustudující přišla milá pozvánka. Jestli bych se prý nechtěla zúčastnit pondělního biografu ( = Jeden vskutku obtížný předmět, jehož náplní jest jen zhruba tříhodinové koukání na filmy. A to všechno dokonce za 4 kredity! Náročné, že ano?), jelikož naplánované následné posezení u vína a jelikož Život Briana.

"P. S. : Asi si vemu něco k pití už s sebou. Doporučuji ti to taky, bývá tam vcelku dusno a je třeba hodně pít."

A díky tomu, že mi téměř v tu samou chvíli došel i oficální mail shora, že mi tou dobou odpadá maďarština, nebylo co řešit.

Minimálně pohodově strávený večer byl jasný již předem. Že však budeme konfrontováni s večerem tak dokonalým a osobitým, nejspíš ani ve snu nepředpokládal nikdo z nás.
Plná posluchárna, tma tmoucí, na ochutnávku všelijaké možné i nemožné šoty od Monty Pythonů a na závěr i onen Brianův život osobně.
A kolující sladké moldavské víno. A pochutiny. Udělejte si pohodlí a chovejte se u nás jako doma! Jen se nějakým soustem neuduste, až se vám bude trhat bránice.

Atmosféra slovy nepopsatelná a nesdělitelná. Okamžik, kdy po skončení filmu vychází na sto studentů z posluchárny do vylidněných a potemnělých univerzitních koridorů, všichni mlčí a jen si pohvízdávají melodii závěrečné písně, je neskutečně silný a nezapomenutelný.

"Always look on the bright side of life..."

Venku nás již s otevřenou náručí vítal zářící úplněk, tu a tam se schovávající za plujícími mraky. A vůně letní noci. Ona sladká a vlahá vůně, nezaměnitelná a na celém světě nejkrásnější.

Jedna z těch chvil, kteréž se sice zdají býti prosté, ale v hlavě si je ponesete do konce života.