Již během psaní předešlého příspěvku jsem zcela vážně uvažovala na tím, že jen co do druhého dne vystřízlivím, bude smazán. Nikoho by přece nezajímaly duševní pochody a proudy asociací (nejen) společensky unaveného člověka, který se neskutečně nudí u jakéhosi pochybného filmového produktu nějakého Američana. (Chudák Dumas musí rotovat v hrobě. Že on může za to zemětřesení na Haiti?)
Rozmyslela jsem si to. Post zůstal na svém místě.
Žádný jiný článek nevyvolal takový ohlas. Nebylo dne, kdy by se mi neozvalo množství lidí.
Jedni mi vyčítali, kterak se na ně celý autobus podivně díval během toho, zatímco oni byli při čtení mého blogu zmítání křečemi od smíchu. Další se mě natěšeně dotazovali, na kdyže plánuji příští filmový večer, jelikož oni by rádi četli mou další recenzi. Jiní kvitovali, že snímek mohl být filmařským průjmem jakým chtěl, ale po přečtení mého popísmenkování se rozhodli jej zhlédnout.
Copak můžu za to, že ve chvíli, kdy se stála fronta na cit pro matematiku, jsem se holt zapomněla ve frontě na sarkazmus a ironii?
Ne, obávám se, že dvakrát nevkročí nikdo (ani takové zhmotnění dokonalosti, inteligence a ostrovtipu jako jsem já) do stejné řeky a odteď, když filmové recenze, tak normální. Jsem totiž vážně na pochybách, že by se u mě ještě kdy vyskytla taková dobře umíchaná kombinace nudy, divného filmu, dobré nálady a množství piva.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: