Ortel je tu. Přímo v mé e-mailové schránce. Přichází na řadu Plán Bé. Los!
Když jsem zjistila, jak se nakonec věci mají a u toho slyšela slova jmenované písně, rozbrečela jsem se jako malé děcko. Ne ze smutku. To rozhodně ne. Nýbrž z toho přívalu silných emocí. Už je to tady. To, co o čem jsem věděla, že jednou nastane, ale radši na to nemyslela a užívala si daného okamžiku.
Naděje. Lepší zítřky. Radost. Rvaní se vpřed. Sebevědomí. Cílevědomost. Cíl. Adrenalin. Život... Ale i strach a obavy.
"Mit Sünden ist mein Kahn geladen
Voll mit Unzucht bis zum Kragen
Hab von jeder Plage zwei
In meiner Ladung dabei"
Má loď neřestí a hříchy až po límec naložená jest. Jen za první tři měsíce letoška přibylo nákladu více, než za nepočitatelně celých roků minulých.
Od každého trápení nadvakrát. Minulost nesmažu.
"Mein Leiden drückt den Kiel hinab
Ein Fingerzeig auf's nasse Grab
Doch kann mein Ziel ich nicht verheeren
Das alte Wunden sich vermehren"
Všechno to, co mě kdy bolelo, mě nyní pohání pryč. Suverénně ukazuji prstem na svůj možný hrob, ale já tento boj nevzdám.
"Ich bin der ausgestoßene Sohn
Und euer Spott ist mein Judaslohn"
Tady jím jsem a vždycky jsem byla. Der ausgestoßene Sohn.
"Und die See ist rau und der Weg noch weit
Kein Fleckchen Erde weit und breit
Und die Reise hab ich, hab ich nie bereut
Ich segle bis zur Ewigkeit"
Moře je kruté. Cesta mě čeká daleká. Ale já jí nikdy litovat nebudu. Za cílem si půjdu až do věčnosti. Snad... Jediné, co mě děsí, je můj vlastní strach.
"So steu're ich das Totenschiff
Mit voller Kraft aufs nächste Riff
Auf dass ihr an der Last erstickt
Mit der ihr mich auf Reisen schickt"
Kormidluji svou loď smrti a s plnou parou mířím na další a další útesy.
"Für eure Unschuld sollt' ich sorgen
Von Gott für euch die Freiheit borgen
Auf dass die kurze Gnadenfrist
Nun frei von euren Zweifeln ist
Doch habt ihr dabei nicht bedacht
Mit wem ihr diese Gleichung macht"
Pochybovat o mém úspěchnu nepřestanete. Valná většina z vás. Proč? Protože jediný, s kým mě srovnáváte, jste vy sami. Sedět v sofá před televizí, jen si na něco stěžovat a přitom prakticky nepohnout prstem.
Pokud mezi ně patříte, víte, co mi můžete.
Vy, co mi fandíte a dodáváte kuráž, vám ze srdce děkuji a opravdu si vás vážím. Budu vás ještě potřebovat, až v polovině trasy padnu na kolena a budu fňukat, že už nemám sílu k tomu, abych pokračovala.
Jak jsem již řekla. Cesta to bude dlouhá, náročná a bolestivá. Ale já jsem ochotná ji podstoupit. A ráda. Protože jedině risk přináší zisk.
Autor textu téhle písničky má můj obdiv.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: