úterý 23. března 2010

Tak takhle že to vypadá?

Jako že ty negativní emoce?

Melancholie. Heimweh. Fernweh. Lebensschmerz. Bolest. Prázdnota.
Aha, zajímavý zážitek. Děkujeme za názornou ukázku, teď už ale zase odejděte.

Po několika měsících, kdy v žilách kolovala čistá a ničím nezředěná radost, dnes došlo ke zkratu. Jen tak. Z ničeho nic. Stačila k tomu jen nevhodná kombinace jarního sluníčka a kalhot z Berlína.
Dopadla na mě ta skutečnost, že stále ještě čekám na vyřknutí důležitého ortelu, abych se mohla pohnout z místa.
Ano, je mi skvěle. Jenže kalendář říká cosi o konci března. Ne, tohle není dobře. "Do roka a do dne," řekla jsem si tehdy. Ale tohle mě brzdí! Šnekoidní byrokracie!

Během celého toho nabitého dne se emoce samy od sebe vyrovnaly. Naštěstí. Jenže jakási střepina kdesi hluboko v hrudi zůstala...

Žádné komentáře:

Okomentovat

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: