Ich kenne alles auf Punkt und Strich. Ich kenne nur einen nicht - und der bin ich.

Jsou věci, které nutí člověka k zamyšlení. Více či méně.

Jsou věci, nad kterými se člověk raději ani nezamýšlí.

A jsou i lidé, kteří pro jistotu nemyslí vůbec.


Mě osobně jisté změny z časového úseku posledních mnoha měsíců nutí k urputnému přemýšlení nad jedincem, který je pro mě na světě tím nejdůležitějším a snad jím i nadosmrti zůstane. Je to můj největší přítel i nepřítel. Oheň a voda. Motor i brzda. Empatická vrba s pomocnou rukou, přitom šovinistická a vypočítavá svině. Životní síla i sebedestruktor v jedné osobě. Ztělesnění protikladů. Jsem to já sama.

Hlavou se mi již nějakou dobu honí jisté věci. Věci, kterým bych možná sama nepřikládala takový význam, kdyby si jich nevšimlo celé mé okolí. Okolí čítající jak mně blízké přátele, tak hodně vzdálené známé. Ti všichni mě nezávisle na sobě neustále konfrontují s mými nevyslovenými domněnkami a dokazují mi tak, že se nejspíš nebude jednat jen o domněnky.

"Jsi jiná."

"Zvláštní. Ačkoliv se dívám na tebe, vidím před sebou jiného člověka."

"Hele, jak je možné, že se ti poslední dobou líbí takovéhle věci/barvy/oblečení?"

"Cože? Co se to s tebou stalo? Vždyť takovéhle typy chlapů se ti nikdy nelíbily!"

"Mluvíš najednou nějak... Jinak."

"Ve tvých očích je něco... Jinak."

Stává se ze mě skutečně někdo jiný? Nebo to konečně začínám být opravdu Já?