Půl dne spánku, jídlo, procházka, čajovna, někdo blízký, kláštěrní kvas, kvantum čaje, procházka (Plus kvantum žížal), další mexické pivo...
*Plesk*
A člověk si najednou uvědomí, že to, co ho tíží, vlastně možná není on sám, lidi v jeho okolí, minulost, přítomnost ani budoucnost, nýbrž místo, na kterém je zatím povinen se zdržovat. Protože špatná nálada se vždycky dostaví s příchodem právě tam. A to v lecčem dává smysl.
Optimizmus a sarkastický ostrovtip je zpět v plné síle. Ha!
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: