Před pár roky jsem na své cestě potkala pár osob, díky nimž jsem pochopila, že stojím před důležitým rozhodnutím a ještě důležitějším činem. Před možností výběru eliminovat ze svého života pár lidí, nebo bude brzy eliminováno mé ego, mé zájmy a můj život v přeneseném i reálném slova smyslu.
V té době jsem přestala jakkoliv komunikovat s jedním člověkem a realita je taková, že konečně vidím veškeré bytí v barvách. Doba tehdy a nyní, to jsou dva diametrálně odlišné světy.
Věděla jsem, že musím dát sbohem i dalšímu jedinci. Bylo to těžší mnohem více než krok předešlý, a to i přes to, že tato osoba během loňského roku z mého života vlastně již téměř odešla sama. Zbýval jen poslední řez. Prostě tu agónii utnout. Definitivně a bez možnosti odvolání.
A tak jsem jí včera dala své poslední rozloučení. Slečno A., bylo mi s vámi i nádherně, ale jak jste sama věděla, naše cesty již spolu nevedou. Děkuji vám za vše. Hlavně pak za to, že jste mi ukázala tu moji správnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: