středa 23. června 2010

Není možná

Nedá mi to. O něco takového kalibru se s vámi prostě musím podělit.

Dnes jsem si koupila své historicky první boty na podpatku. Ano, první. (Když nepočítám ty od potkanů nakousané plesové střevíce s tím pidipseudopodpatkem)

Nevím sice, kam v nich budu chodit, když ono se v tom vlastně ani pořádně chodit nedá (O nějakém běhání na šalinu tu nemůže být ani řeč), ale věřím, že jednoho krásného dne se hodit budou. Navíc jsou pěkné a hlavně mi sednou jako ulité. Když ovšem nepočítáme ten noholam podpatek...

Žádné komentáře:

Okomentovat

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: