Písničky XXXIII

Zlatý východ slunce. Teplé letní ráno. Lidé proudící do prací, městská hromadná doprava dunící po kolejích. Cesta domů. Po kolikáté už?

V sobotu jsem byla probuzena kdesi uprostřed osmdesátých. Všude samá sorela, paneláky a stavba socialistických sídlišť. Zbývalo jediné. Najít cestu zpět do roku 2010 (i když nerada, co si budeme povídat) a hlavně do svého bydliště, kde na mě ve spíži čekala snídaně spolu s vytouženou kávou... A kde k mým uším ihned po návratu dolehly tóny této mnou oblíbené písničky. Příznačně.
Dnes jsem byla probuzena a vytažena na ranní procházku po sluncem zalitými ulicemi. A opět směr má ubikace.

<sub>"Oh the wind whistles down
The cold dark street tonight
And the people they were dancing
To the music vibe

And the boys chase the girls, with curls in their hair
While the shocked too many sit way over there
And the songs get louder each one better than before

And you singing the song thinking this is the life
And you wake up in the morning and your head feels twice the size
where you gonna go, where you gonna go, where you gonna sleep tonight?
..."</sub>

Když se nad tím zamyslím, dostávám závěr, že jen během letoška jsem takto na různých místech nocovala mnohem častěji, nežli tam, kde je mé papírové doma. Co už. Je to zatím snad jediná šance na to, abych se prospala dosytosti a nebyla vzhůru ještě dříve, než všichni ti ptáčci zpěváčci všude kolem.

This it the life - Amy MacDonald