Svlékání z kůže

Venku od obzoru k obzoru ocelově zbarevné nebe, na zem z něj kanou proudy vody a v mém pokoji rozkládá se široko daleko ukázkový bordel, aneb kombinace vhodná k další fázi generálního úklidu své vlastní minulosti.

Tentokráte jsem si vzala na mušku veškeré přítomné šanony, pořadače, složky a šuplíky se vším tím papírovým.

Musím otevřeně přiznat, že jsem zakusila očistec. Ať je minulost daleko za vámi jak chcete, tak v okamžiku, kdy ji opět držíte v rukou a míříte s ní směrem k odpadkovému koši, najednou jako by všechny ty staré vzpomínky a emoce byly na okamžik zpět. Jako by opět zachvacovaly každou buňku vašeho těla a bylo jen na vás, zda se polapit necháte nebo započatý řez dokončíte.

Pryč letěly kilogramy a kilogramy skript, zápisků ještě z gymnázia (a to jsem žila v přesvědčení, že ty už jsou všechny dávno recyklované a nyní si je někdo čte ve formě několikáté generace novin), zápisků, poznámek s dávno zapomenutými hesly a telefonními čísly, dále vizitky, papíry a letáky upomínající na mou práci na Creamfields, na pár úžasných dní strávených ve čtyřhvězdičkovém hotelu Tatra, na všechny mé lásky proběhnuvší kolem a následně zmizivší v nedohlednu, na lyžák a tamní seznamování s tím, že život není peříčko, na místo, kde jsem poprvé v životě našla sama sebe, na svou první návštěvu Berlína, na nejkrásnější léto v mém životě...

Každá z těchto věcí jako by mi pálila prsty a svými trny rozdírala srdce. Ať už šlo o vzpomínky smutné či nádherné, bylo to něco, co mi již nenáleží. Je to jiná etapa bytí. A je pryč.

A dost možná, že jsem zažívala taková muka i díky tomu uvědomění, že stojím na začátku. Na začátku něčeho, co bude již celé záviset jen a jen na mně.

Můj pokoj jako by se rázem stal lehčí o několik tun zátěže, jako by se zde najednou začínalo konečně dát dýchat.
A chvíle, kdy jsem poté stála v koupelně a do umyvadla z rukou odtékal ten černočerný prach vzpomínek, byla obzvláště symbolická.

Když jsem sahala po jednom z posledních vytipovaných šanonů, vypadl mi odkuďsi z ničeho nic do klína pohled. A ne jen tak ledajaký. Přímo před mýma očima na mě jakoby šibalsky pomrkávalo poselství:

"Berlin is waiting for you!"

Cítím se zvláštně. Čím více si před tím vlastním prahem zametám, tím jasnější obzory z oken vidím...