Takový normální pátek

Ztělesnění bezchybného dne. Dne ve znamení pohody, sluníčka a další červené v mé letošní sbírce červených v ISu.

Ráno při rozbřesku poslední přípravy, poté zvednout kotvy a se smíchem vyplutí na univerzitu, jakožto chvíli poté (Stále ještě za soustavného smíchu) i odplutí do kavárny přes ulici. Zkoušení by se sice bývalo bylo i zelenalo, akorát by si slečna prověřovaná nemusela poplést dohromady prerafaelity a arts & craft. Co už. Když nejde o život, jde o takové to velké, hnědé.
Kavárna nově otevřená, příjemná, působící docela luxusním dojmem a co hlavně - levná. Stylový rajnrýzlink jen za 24 ká čé es, no co si budeme povídat, ideální cena pro peněženku českého studenta.

Nákup k přežití nutných poživatin, doražení do místa bydliště a vytuhnutí na dobu neurčitou. Miluju svůj denní režim. Opravdu. Opravdu mocně a převážně ironicky. Chcete ho? S radostí přenechám. V případě zájmu klidně i doplatím.

Večer výlet do přírody a cesta na letiště, kde se plánoval jakýsi slet bývalých absolventů našeho bývalého gymnázia. Budiž jeho zrušené slávě lehká zem.
Na místě na mě místo předpokládané alergie šla spíše nostalgie. Vyučující, které si živě vybavuji jako těhotné, mající toho času školou povinné děti, no... No... Co si budeme povídat, ono to přeci jen letí mnohem rychleji, než by se mohlo zdát.
Karimatky, deky, piknik, grilování, západ slunce, výhled na město, chvíle pohody a mračna komárů. A pivo. Plus dva krigly objevivší se v tašce k tomu. Ehm, ony tam naskákaly samy. Obraťme list.
Je to nepopsatelně hřejivý pocit, moci na dotaz ohledně toho, jak se daří, konečně poprvé v životě odpovědět: "Nikdy předtím mi nebylo lépe."

Potykání si s exkantory, padání rosy a mrznutí. Tudíž opět cesta k domovu. Jo, prožívat tak více dní, jako byl tento...

A teď konec zvonec, dopít kávu, skočit do teplotně kompatibilního oděvu a šup, šup si do nejbližího obchodu s poživatinami nakoupit nějaké to čerstvé a křupavé pečivo. Tedy... Až otevřou.