Léto

S koncem semestru se ve mně začínaly hromadit obavy pramenící z mých každoročních zkušeností. Lidé z mého okolí se s úderem absolvování poslední zkoušky seberou a hromadně odtáhnou. Na jih, na roadtrip, za plenením rodičovských lednic, spíží, peněženek a okupováním jejich praček a myček, dále za prací, za svými drahými polovičkami, za hudbou, za přírodou, za poznáním, dobrodružstvím či aktivním devastováním vlastního těla, převážně pak jater a z našeho skvostného univerzitního města se tak jako mávnutím popsaného indexu stane město duchů.

To a ještě mnohé další faktory ve mně každoročně spouštěly ne zrovna libé letní deprese a tiše jsem vždy s paklíčkem Lexaurinů v ruce záviděla všem těm, které tyto stavy čekají až na podzim. Podzim je prostě fuj, tam se to hodí, ale považte takové patálie zažívat v čas, kdy se má člověk bavit a užívat si života plnými doušky.

Je sice fakt, že třeba takové léto 2007 je a zůstane v mých očí prostě pojem, jelikož šlo z mnoha důvodů o to da best samr evr, ale to jsem ještě netušila, co všechno mě může potkat o dva (Doprčic, toto letí!) tři roky později.

Kalendář hlásá konec července a já plna pochyb ohledně správného obracení kalendářních listů kroutím hlavou. Ještě jsem se ani nezastavila, natož abych se začala nějak výrazněji nudit, což u mě dříve nebývalo zvykem.

Hudební workshop, učení se na basu, výlety, výstavy, kulturní vložky, pikniky, chaty, plavání, čajovny, koncerty, univerzitní sessions s těmi, kteří zůstali nebo se na okmažik z libovolných důvodů navrátili ze svých domovin, oslavy, vyřizování různých záležitostí, úřadování, noční procházky, jaterně náročné noci... A to všechno i přesto, že po finanční stránce jsem na tom tragičtěji než kdykoliv předtím. No není možná! Jen tak dál!