Do té doby jsem ji neznala, poté ji už neslyšela.
"Člověk se hezky ráno nasnídá
ze šichty domů a pak usíná
a tak to chodí každej den
Hrajeme karty s osudem
co bude až tu nebudem
Nejsi tu věčně, tak si užívej
a kolem sebe se moc nedívej
seber se a zkus vypadnout.
Život ti zdrhá někam,
říkáš si, na co čekám..."
Její refrén mi opětovně následně zněl v uších jen pár dní poté. Bez naprosté schopnosti dostat jej z nich ven.
Hrajeme karty s osudem
co bude až tu nebudem
Bezmoc.
Večer letního dne, sluneční zlato na listech stromů, ve vlasech vítr, uhánějící pražce kolejí a cesta z blanenského lomu.
Byla jsem tam. Přímo u toho.
Znala jsem jej.
Věc, kterou z hlavy do konce života nedostanu.
Upřímnou soustrast všem pozůstalým.
Centryfuga - Kabát
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: