Víkend v rytmu metalu. Ale hlavně na klídeček!

Opět se mi potvrzuje mé celoživotní pravidlo: K nejlepším akcím, věcem i lidem přichází člověk úplnou náhodou.

Na úvod ve zkratce řečeno, že se celý tento příběh rozjíždí kdysi během mikulášské noci, kdy jsem doma neměla do čeho píchnout a tak jsem se sebrala a odešla do jednoho klubu na jakýsi koncert. Sama.
Přisedla jsem tehdy k nějaké neznámé slečně, se kterou jsme se po chvíli daly do řeči. Vylezlo z ní, že je z Drážďan, že v té naší díře pracuje na stáži a že se na tento koncert přišla podívat, jelikož se jedna z vystupujících skupin skládá z jejích spolubydlících.

Mezitím se kamsi v propadliště dějin odebral celý půlrok a kus.

Načež se jednoho červencového čtvrtečního večera rozjíždí story tohoto víkendu, kdy mi z ničeho nic na Knize Ksichtů píše vzkaz klávesačka, že pořádají kolektivní výjezd na chatu a že jim odpadlo pár lidí, tak jestli bych se jakožto akční a družný jedinec nepřidala.
A když v rámci diskuze o nadcházejících plánech zmínila, že pro mě pošle autem basáka, přičemž na chatu pak dorazí basák ještě jeden, byla ruka v rukávě. Rozhodnuto, jedu. Basáků není nikdy dost.

Tak byly započaty tři nekonečné dny s absencí nocí za účasti skupiny Ascendancy.

Cesta tam byla příjemně nekonečná. Kvůli oslnivému západu slunce a špinavému oknu (Vivat mastné čističe na sklo!) jsme byli nuceni jet část trasy doslova poslepu, dokud jsme nenarazili na odpočivadlo, romanticky si nepočkali, dokud ten žhavý pecen nezapadne a dokud jsme pěkně papírovými kapesníčky přední sklo jakž jakž nevyšudlali.

"Kamže to jedeme? Nasračky?"
"Kaliště?"
"Kašov!!!"

První noc byla přesným důkazem toho, že když se lidi baví, čas letí přímo hyperrychlostí. Tak se není čemu divit, že se z ničeho nic hvězdná obloha jako mávnutím kozelného proutku promění ve slunečné ráno a účastníci zájezdu se i přes absenci jakékoliv únavy raději vydají do peřin a do spacáků, aby načerpali nějaké ty síly na další náročný den.

"Zahrajeme si ty Aktivity?"
"Já bych si dnes dal spíš jenom nějaké Pasivity."
"Já bych si zahrál Kalivity!"

A tak pátek, Pasivity & Kalivity, grilování, klábosení a kdesi a cosi pomalu střídá sobota s plnohodnotným spánkem do hodin odpoledních, probuzením a okamžitým definitivním vystřízlivěním zahradní ledovou sprchou a poté výjezd směr koupaliště.

V bazénu jsem plavala snad po dvou letech, ale stálo to za to. Nezapomněla jsem, jak se to dělá a ani se mě tolik nezmocňovala moje podivná bazénová fóbie. Voda příjemná, zábava stále neutuchající, k tomu všemu osvěžující malinovka a další dospávání ve stínu na dece.

Vynález nového plaveckého stylu: Metálek

Při večeři v blízké pizzérii nám všem však i přes průběžný celodenní spánek únavou hlavy téměř padaly do jídel.

Na chatě se toho večera konečně naplno rozjely Aktivity. Ty poté střídaly nevímjaké další Kalivity a Deviality, jelikož jsem se po tom vyčerpávajícím plavání vydala na chvíli zdřímnout, aneb chrněla až do druhého dne jako zabitá.

Následovalo předčasné předběžné zabalení věcí a hurá vstříc dalšímu koupališti.

"Myslíte, že se bude dát ještě pít zmrzlé pivo? To je to v té petce a je mi líto to celý vyhazovat..."
"Díra na trhu! Rychle si to nechat patentovat! Odstřihnout hrdlo, vytlačovat a lízat! Máme tu novou zmrzlinu Pivlipo!"

Bazén Nr. 2 byl nejen větší, ale i plnější. Navíc disponoval úplně úchvatným, téměř secesním bufetem. Krása! Jako by se člověk vrátil v čase.
V čase se bohužel vrátily i tamní sprchy a wc, tak jsem jejich návštěvu s radostí oželela a počkala si až do chajdaloupky.

Kde se vzal, tu se vzal, byl tu večer a spolu s ním rozjezdy k našim domovům.

Krosna byla s absencí lahváčů nádherně nosivě lehoučká, mokré plavky pod šatami příjemně osvěžující.

Poslední sbohem všem těm podivným vesnicím a městečkům v okolí (Člověk si tam připadal jako někde na Ukrajině, v Rumunsku nebo přímo rovnou v nějakém hororu), nastartovat a hurá na cestu, tentokráte se Sluníčkem pěkně v zádech.
Ještě chvíli jsem se snažila vést debatu o basách, fesťácích a muzice, dokud mě opět nepřepadla spavá nemoc a já neprospala celý zbytek cesty.

Víkend to byl výtečný, grandiózní a plný zážitků. A hlavně, jak říká klasik: "Na klídeček!"