Výlet do Berlína

Aneb jak to všechno začalo.

To se vám takhle jednou sešlo u piva pár univerzitních studentů a s přibývajícími hodinami a ubývající kapacitou bečky se jalo klábosit o všem možném. Rebeca by samozřejmě nebyla Rebecou, aby nespustila své věčné ódy na Berlín a jelikož se tou dobou vyskytovala v cestováníchtivé společnosti, Kneipenidee tohoto roku byla na světě.

Po zkušenostech s podobným plánováním jsem nic z toho nebrala vážně, dokud mi, jak jsem již minule zmínila, nepřišel v pátek odpoledne vzkaz, jež bych zestručnila asi na: "Chystej se, za dvě hodiny končím v práci a jedu si tě vyzvednout," aneb má nejvelkolepější hurá akce byla tímto započata.

Takže tak. A co následovalo?

Cestu nebylo pro mlhu a déšť téměř vidět. Povzbuzující fakt na úvod. Debaty o cestování, hudbě, nekonečné salvy smíchu, s přibývajícími kilometry přibývalo i prázdných lahváčů a plechovek od energetických drinků pod mýma nohama,

"Tak na ex!"
"A na sex!"

"Je bezpečné nechávat si v tom autě věci?"
"Prosímtě, vykrádala bys auto plné prázdných flašek od piva?"

královská legrace z každé druhé projíždějící SPZ, přirovnávání oblasti kdesi mezi Prahou a hranicemi k Porýní, žonglování s mapami a předběžné dotazy kolem Berlína.

"Zabookoval jsi nějakej ten hostel?"
"Snad jo. Přinejhorším beru stan."

Cíl trasy dosažen něco kolem půlnoci, auto ponecháno na pospas jakýmsi ožralým dětem ze stanice Zoo v poetické Jebensstrasse a ubytování se v hostelu na ještě poetičtějším místě přímo vedle erotic musea.

Původní ženijální nápad "jít dolů do recepce na jedno" dopadl přesně tak, jak si mnozí z vás dokáží představit: Dojelo se až do P-Bergu na jedno mnohopivo, jeden gigantický a výtečný kebab a jednu noční procházku Richtung Alex. Zpět na hostel se dorazilo až za světla.

"Takovejch lidí všude kolem...! Spí se tady vůbec někdy?"
"Ne. Tohle je Berlín."

Plán dalšího dne by se dal vznešeně nazvat: "Ušoupat si nožičky až u samé prdele."

Hraní si na průvodce, Alex, Neptunbrunnen a osahávání té paní se třema kozama, inhalování hélia z balónků, jež tam byly rozdávány při demonstraci na podporu legalizce konopí, Rebeca kráčející Berlínem s uvázaným balónkem kolem krku, P-Berg, hledání Puck-Shopu (Jež byl sice nalezen, ale nadrzo zavřen a ještě ke všemu umístěn v růžovoučkém domečku), Unter den Linden, Brandenburská brána, až dětinské vyblbnutí mezi kvádry památníku pro zavražděné Židy, synagoga, Kufrdamm, lahváč v ruce na cestu, výtečná indická večeře, indické pivo, hraní si s horkým voskem ze svíčky, jeho následné málemvypití (Dodatek: Fleky od bílého vosku vypadají na černém triku a černé sukni vskutku, ehm, ehm, reprezentativně), západ, východ, Trabanty, prolézačky v Mauerparku při západu slunce, docela vážné uvažování o noční vyjížďce vlakem z Hauptbahnhofu do Hamburgu (Pro spánkový deficit z minulé noci odložen na příště), zvědavé okukování dvou zjevně zamilovaných gayů s cucfleky na krku vedle nás na sedačce, půlnoční výlet za jedinečnými stanicemi U-Bahnu do Spandau a zpět, ochotní Berlíňané pomáhající nalézt v rozkopaném a oploceném Bezirku cestu na nejbližší S-Bahn... Ich fühl mich gut, ich steh auf Berlin!

Poslední pivo na dobrou noc dobré ráno v recepci hostelu a odpadnutí do peřin. Prý jsem si těsně před usnutím ještě vyžádala kartu od pokoje (???), což jsem musela dělat již ve fázi náměsíčnosti, jelikož si to vůbec nepamatuji. O to záživnější bylo její ranní hledání, aneb kam bych tak ukryla kartu, kdybych si ji zcela nepochopitelně vyžádala už zcela spící.

Přišla neděle a s ní byl plán ušoupat si nožičky až u samé prdele dotažen k naprosté dokonalosti.

Ráno dopoledne eliminace našich věcí z hostelu do přibližovadla, koupě zásoby lahváčů na doma, aby bylo v Českém Absurdistánu co dobrého pít (Původně zamýšlenou bečku Paulanera jsme nakonec nevzali, za což bych nám oběma nafackovala ještě dodatečně) a tradá směr Potsdam. Při projíždění Bezirkem Charlottenburg jsem se opětovně beznadějně zamilovala a vyhlédla si tak další lokaci, jež by byla hodna toho, abych v ní jednoho krásného dne podepisovala nájemní smlouvu.

"Uá! Nemůžeš varovat, že hodláš s tím autem tak cuknout? Mi teď kvůli tobě pivo ejakulovalo do úst!"
*smích* "Zvykej si."
"Na fakt, že má pivo bublinky?"
"Třeba..."

V Potsdami au. Park velký. Übervelký. Intergalakticky velký. Už jsem od minule nějak zapomněla, jak moc. A nohy opravdu überintergalakticky bolavé!
Přirovnávání k Schönbrunnu a dělání si neuvěřitelné legrace z tamních soch. Takové panoptikum pošahanosti a zvhrlosti převedené do soch se jen tak nevidí. Pan panovník měl vskutku poněkud zvrhlý vkus.

Po masochistickém téměřmordu vlastních nohou opětovné naskládání do vozu a vyjetí do Drážďan. Mé prosby na navrácení pro Paulaneří bečku byly zamítnuty, protože zbytečná zajížďka. Stejně beztak ještě zbytečnější zajížďka kamsi za Berlín do lesů, ale muži za volantem jsou holt muži za volantem. Mno.

Cestou jsme se připletli i do nefalšované německé dopravní zácpy. Asi někde Semir Gerkhan rozsypal kebab, tak se ho rozhodl posbírat a zasekat tak dálnici na nemalou dobu dopředu.
Dálniční Polizei byla nemálo vtipná. Po xkilometrové koloně postávali u krajnice dva příslušníci s obřím výstražným nápisem STAU. Informačně přínosné. On by si té zácpy jinak nikdo nevšiml.

Drážďany přirovnány k Praze a Polsku. Historické centrum nádherné, ale přilehlé okolí ble a fuj a lidé divní a zle zírající. A na kolech atakující.

"A co víš ještě pěkného o Sasech?"
"Jen to, co jsem už říkala."
"Aha, a kromě toho, že jsou zlí, protivní, chtějí člověka přejet, opít a smrdí?"

V rámci solidarity s bolavými nohami jsme se po průchodu jakousi čudnou Strasse, kde ve výlohách byly paní oděné do záclon, koberců a ručníků jali udělat si pauzu. Uvelebili jsme se tedy na zahradní minipláž do křesílek pod slunečníky a na vyžádání pšeničného piva a nealko drinku Pussy cosi nám byly přinesené dvě pšenice. Slečna servírka na nás chtěla jistě poslat pány od Polizei s dýchacícm balónkem nebo se o Pussy odmítla s kdejakým Čechem dělit.

Opětovný nekončící smích, cestou zpět jsem zase lezla do jakési fontány (Nějaká moje úchylka posledních dnů), pár Sasů na nás vražedně zazíralo,

"Myslíš, že bych se toho pána mohl zeptat, jestli je zlý pan Sas?"

fotili jsme růžové králíčky v podchodu a před prapodivně historicky oděnými lidmi jsme se raději jali schovat ve voze a dát se na úprk z tohoto města podivínů.

Pak už nevím skoro nic. Téměř celou cestu jsem byla tuhá jako pařez. Úplně uberlínovaná. V Sasku to smrdí a dálnice v Českém Absurdistánu jsou tankodrom. Dobrou noc.