Za okny bují ukázkový listopad. Kalendář však ukazuje začátek září. Kde se stala chyba? Spala jsem příliš dlouho?
Za okny bují ukázkový listopad. Jako rakovina. Metastázuje a svou sivou náladou infikuje všechny okolo.
Od obzoru k obzoru jen holubičí šeď. Barva, jež představuje zhmotnění deprese sychravého březnového dne. Je až zvláštní, kolik má takovéto počasí společného s alkoholem. Oba jevy dokážou proniknout až hluboko do jader buněk kůry mozkové, detekovat tam dosud neuvědomělé skryté myšlenky, obavy a emoce a úspěšně je vytáhnout na povrch.
Přesně tak tomu bylo včera. Až jsem se musela smát tomu, jak nechutně sentimentální dokážu být.
Ale věděla jsem, že ke špatné náladě nemám důvod. Vyšla jsem do protiútoku. Večer s příjemnou společností, kotětem, smíchem a Rheinrieslingem. A pravou ruskou mentolovou vodkou.
čtvrtek 9. září 2010
úterý 7. září 2010
Písničky XXXVII
En esta noche - In Extremo
Klíčová písnička jednoho z mých příběhů. A písnička letních nocí.
Až mě zaráží, jak moc jsou schopny některé zcela fiktivní situace pronikat do reality. Scénáře našich životů si nevědomky vaříme ve vlastních hlavách.
Klíčová písnička jednoho z mých příběhů. A písnička letních nocí.
"En esta noche..."
"Cože?"
"To je jedna písnička od In Extrema..."
"No já právě vím, že je to jedna písnička od In Extrema!"
Až mě zaráží, jak moc jsou schopny některé zcela fiktivní situace pronikat do reality. Scénáře našich životů si nevědomky vaříme ve vlastních hlavách.
"Una bonita hembra me ha mordido
Con sus garras me a clavado
En una noche caliente de verano
Me has vuelto loco
Como gladiadores hemos luchado
El perro callejero me ha vencido
En esta noche
Las llamas se han encendido
Me has robado el sueno
Tienes el poder sobre mi
Una tia buena me ha despellejado
En tu piel y pelo estoy obsesionado
Como animales furiosos hemos follado
Este sueno se me ha clavado
Y tu cuerpo me a corralado
Por favor por favor no me suelltes
En esta noche
Las llamas se han encendido
Me has robado el sueno
Tienes el poder sobre mi"
neděle 5. září 2010
Café chilli
Asi to bude znít neuvěřitelně, paradoxně a také trochu absurdně, ale včera jsem si snad poprvé v životě dala v kavárně kávu.
Espresso lungo s chilli slazené medem.
Prožila jsem chuťový orgasmus a vím, že kavárnička je o jednoho stálého hosta bohatší. A stejně tak vím, co si budu připravovat do termosky na rozehřátí v chladných podzimních a zimních dnech strávených v prokřehlých šedivých ulicích.
Espresso lungo s chilli slazené medem.
Prožila jsem chuťový orgasmus a vím, že kavárnička je o jednoho stálého hosta bohatší. A stejně tak vím, co si budu připravovat do termosky na rozehřátí v chladných podzimních a zimních dnech strávených v prokřehlých šedivých ulicích.
Citáty XVIII
"V životě jsou nejdůležitější dvě věci: překonat prvotní strach/obavu a mít chuť žít. Být člověkem znamená, že jsme schopni sebereflexe, sebevědomí a že za svá rozhodnutí musíme nést důsledky. Jestliže je někdo chudák, pak proto, že si to vybral anebo že nedělal dost proto, aby se jím nestal."
pátek 3. září 2010
Sklizeň
Tak a je to tu. Živelná pohroma se vrací na místo svého působiště, aneb Rebeca opět smí zasednout ke svému notebooku za svým stolem (Žije mezi trilobity [nebo trilobyty?] a wi-fi do jejího pokoje ještě nedorazilo) a je jí povoleno se konečně plnohodnotně věnovat všemu tomu, co uzná za vhodné.
Po mnoha letech jí nejspíš začal chybět ten správný adrenalin, tak se rozhodla, zopakovat si svaťák. Nechávání si všeho na poslední chvíli je její celoživotní neřestí a když pak přede dveřmi nedočkavě stepuje nějaké to pá, pá, lá, lá v podobě druhého F, věřte, že se nadledvinky téměř nepřetrhnou a i nějaký ten bungee-jumping se může jít se svěšeným ocasem zakopat.
Že píšu nějak jinak než v předešlém semestru? Jinak než loni?
Ano, asi jsem pár věcí přehodnotila a v tuto chvíli je vidím jinak. Že je zítra možná budu vidět zase v jiném světle? Nevadí. O tom ten život je.
Když jsem se v minulém semestru šla s nulovými vědomostmi natruc nechat vyhodit z té dosud nejtěžší zkoušky a zcela nepochopitelně odešla se známkou C, došlo mi, že pokud mě Život/Osud/Cokoliv na té škole ještě držet hodlá, má to nejspíš nějaký pádný důvod.
Dobrá tedy. Vzhůru do boje.
Na tři dny jsem se dobrovolně uvrhla do askeze, svou domácí sbírku alkoholu přehlížela, basu (Hrací. Ne pivní. Prosimvás.) do krabice zavřela, knihy poklidila, zbytečným surfováním na internetu neplýtvala, přehnané fyzické aktivity nevyvíjela a dokonce účast na tradiční univerzitní session odmítla.
Jen jídlo, čaj, káva, skripta a občasné procházky v podzimním sluncem zalitých ulicích.
Poslední den stav ála amaroun, tři Lexauriny na cestu a hurá na to, děj se, co dít se má.
Ovoce sklizeno. IS se zelená.
A já se tak konečně mohu pustit do podání žádosti o postup do dalšího semestru, jak-chci-dlouhého-slavení, čtení té giganticky tlusté knihy, co mi byla zapůjčena a prostě všeho, co se mi zachce.
Já, Rebeca, stále student.
Po mnoha letech jí nejspíš začal chybět ten správný adrenalin, tak se rozhodla, zopakovat si svaťák. Nechávání si všeho na poslední chvíli je její celoživotní neřestí a když pak přede dveřmi nedočkavě stepuje nějaké to pá, pá, lá, lá v podobě druhého F, věřte, že se nadledvinky téměř nepřetrhnou a i nějaký ten bungee-jumping se může jít se svěšeným ocasem zakopat.
Že píšu nějak jinak než v předešlém semestru? Jinak než loni?
Ano, asi jsem pár věcí přehodnotila a v tuto chvíli je vidím jinak. Že je zítra možná budu vidět zase v jiném světle? Nevadí. O tom ten život je.
Když jsem se v minulém semestru šla s nulovými vědomostmi natruc nechat vyhodit z té dosud nejtěžší zkoušky a zcela nepochopitelně odešla se známkou C, došlo mi, že pokud mě Život/Osud/Cokoliv na té škole ještě držet hodlá, má to nejspíš nějaký pádný důvod.
Dobrá tedy. Vzhůru do boje.
Na tři dny jsem se dobrovolně uvrhla do askeze, svou domácí sbírku alkoholu přehlížela, basu (Hrací. Ne pivní. Prosimvás.) do krabice zavřela, knihy poklidila, zbytečným surfováním na internetu neplýtvala, přehnané fyzické aktivity nevyvíjela a dokonce účast na tradiční univerzitní session odmítla.
Jen jídlo, čaj, káva, skripta a občasné procházky v podzimním sluncem zalitých ulicích.
Poslední den stav ála amaroun, tři Lexauriny na cestu a hurá na to, děj se, co dít se má.
Ovoce sklizeno. IS se zelená.
A já se tak konečně mohu pustit do podání žádosti o postup do dalšího semestru, jak-chci-dlouhého-slavení, čtení té giganticky tlusté knihy, co mi byla zapůjčena a prostě všeho, co se mi zachce.
Já, Rebeca, stále student.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)