Cestovatelská

Jeden náročný víkend za sebou, další, nejspíše ještě náročnější, před sebou. A dušička v peří, že se neustále něco zajímavého děje.

Jen co jsem se v sobotu zbavila studentské ranní nevolnosti, jež se u mě následkem horečky páteční noci ráno zákeřně vyskytla, vyjelo se směr Hanácko. A hlavně směr koncert.
Po mnoha a mnoha letech jsem tedy navštívila Oloumouc, potkala tam mnoho a mnoho podivných lidí, zkušeným zrakem důkladně zkoumala sochu z mnoha a mnoha klíčů a ve věži si střihla ukázkové závratě.
V autě jsem se po celou dobu cesty vyživovala delikátními švestkami, které byly vzhledem k jejich velikosti nejspíše hnojeny plutoniem. Jak švestky ubývaly, přibývaly najeté kilometry a my se začínali blížit cíli naší trasy - Šumperku. V něm se však již žádné pamětihodnosti nekonaly, zato se konal bohatý program tamního H-Clubu. Koncert se sice nakonec protáhl do velmi bolavých ranních hodin, ale skupiny Dying Passion a Silent stream of Godless elegy za tu spánkovou absenci stály. A ten pěkný krigl, jež mi omylem spadl do tašky a následně přeskočil do vozidla, rovněž.

V neděli se pak zcela logicky vzato téměř jen dospávalo. A kdyby jisté povinnosti v podobě potřeby psacího stolu a židle nevelely jinak, spalo by se i místo neodkladné návštěvy Ikey.
Nicméně poznatek dne: V Ikee jsou minutníky. Mnoho minutníků, čekající na natažení, žeáno. Také je tam množství plyšových kopačáků a kvantum pobíhajících dětí, které se dají výtečně použít jako cíle oněch látkových merun. Dále se tam vyskytuje moc věcí, které se dají perfektně rozložit, vrhat, seskupovat... A na skladových vozíkách se perfektně jezdí!


A co onen víkend následující?

Zítra se vyráží na cestu. Předběžný plán trasy hlásá: Regensburg, München, Neuschwanstein, Schweiz, Salzburg... Takže se nechme podat, jak se to nakonec vykutí v praxi. Tschüss!

Sebedárečkování

Čas od času je třeba nehledět na vyhladovělou peněženku a udělat si radost. Kór tehdy, když se chtě-nechtě začíná neúprosně blížit nejen podzimní nálada, ale navíc další otravný rok do sbírky. Jako by to nestačilo. Už teď je jich dost.



Začalo to pivními trhy na náměstí. Rozhodla jsem se své vybíravé a gurmánské chuťové poháry pěkně hýčkat, tak jsem jim nakoupila tyto delikatesy:





Po kriecích všech značek bych se utloukla, ale bohužel si je vzhledem k jejich ceně a dostupnosti nemůžu dopřávat často.
Framboise toužím ochutnat už pekelně dlouho, leč zatím jsem k němu až dosud neměla přístup. No a když už tu tak na stánku přímo přede mnou postávala lahvička a úpěnlivě na mě volala, neměla jsem logicky to srdce ji tam zanechat bůhví komu, že ano.
Takže až tyto zákusky okoštuji, klidně zájemcům podám informační recenzi.



Jelikož mi nadobro "shnil" můj banán v podání Warholí tašky přes rameno, bylo třeba pořídit mu důjstojného nástupce, jež by převzal všechny jeho náročné šichty:



A perlička nakonec! Už přes rok a půl chodím kolem jedné výlohy, v níž jsem ztratila srdce na první pohled. Stalo se tomu tak v okamžiku, kdy jsem tam zahlédla jeden typ hodinek. Přízápěstní strojek ukazující čas sice nenosím už od nějakého prvního ročníku gymnázia, ale když jsem spatřila tento, bylo mi jasné, že jej musím mít.
Dlouhé měsíce mi bylo slibováno, že mi budou koupeny (Hahaha. Někteří jedinci se holt celý život řídí mottem: "Nikdo ti nemůže splnit, co já ti můžu slíbit." - Ačkoliv, no, může a docela bez problémů. Budiž.)... Dokud z výkladní skříně nezmizely. A následovně nezmizely i ze stránek oficiálního prodejce. Nu což, co se dá dělat, život jde dál. Modely se vyrábí nové a já alespoň ušetřím nemalou částku.
Jedno dne však... Procházím takto náhodně centrum města... A tam... Ve výloze opět mé hodinky! Zjistila jsem, že je paní jen na nějakou dobu v rámci obměn výkladu vyndala. Neváhala jsem ani okamžik. Když tam na mě čekaly takovou dobu!
Paní byla navíc velmi ochotná. Jelikož se v nich během čekání na mé já, mé druhé já a moji peněženku vybila baterka, bylo mi řečeno, že si ji mám nechat vyměnit, poté do prodejny přinést účet a vše mi bude proplaceno. Nádhera!
Takže se seznamte, má nová láska:

Ta Jižní Morava...

... je vážně krásná zem!

Hluboce se kaju a tiše šoupám nohama. Po včerejšku beru zpět veškerá svá dětská a puberální lání na dechovky a jejich texty. Pokorně odvolávám, jelikož již vím, že se za nimi skrývají mocná a hluboká poselství.

Takže jak to všechno začalo?

Vzhledem k nádhernému slunečnému počasí bylo dohókáno, že se spáchá výlet. Původní plán zněl jasně: obejít 9 kilometrů trasou mezi jihomoravskými vinohrady. Mělo se vyrazit v nekřesťansky brzkou hodinu (rozuměj osm hodin sobotního rána), ale zpětně jsem ráda za to, že vyšší nižší povinnosti zavelely jinak a vyjeli jsme až o pár hodin později.

Po příjezdu do Mutěnic mě doslova nakopnul pan Genius Loci. Malé domečky, samé folklórní ornamenty, nad každým vchodem nějaký krásně lidově vinný citát... A těch sklípků! Plus o přívětivosti domorodců se snad ani není třeba vyjadřovat. Ve zkratce řečeno, poté, co jsme byli odveleni do hned do prvních dvou sklípků, které jsme míjeli, nám bylo jasné, že devět kilometrů pro dnešek padá za vlast. A za chlast.

V prvním sklípku nám hodný pan vinař dal koštovat burčáky všemožných odrůd, barev, stáří, sil a příchutí. To vše za cenu toho, že jsme si pak litřík (rozuměj skoro dva za cenu jednoho) koupili na cestu.

U druhého sklípku jsme byli zváni na posezení s uzeným a sklenkou burčáku. Vyloupla se z toho bohapustá žranice doprovázená navíc ořechovkou, zakončená i v jejich sklípku. Tentokráte se však degustovalo víno. Moc vína. Velmi mnoho moc vína.

Vzhledem ke stavu zamotání našich nohou jsme poté sebekriticky naznali, že vyběhnout si na nějaký ten kopeček a udělat si menší procházku po česrtvém vzduchu bude cokoliv jiného, než škodlivé.
Odpočinkové povalování v trávě mezi vinicemi, otrhávání hroznů a tipování, ke které odrůdě asi patří, smích, prohánění se mezi lány vinhoradů za účasti zlatého a neobvykle žhavého podzimního slunce... Takovéto okamžiky ani není třeba fotografovat, protože v hlavách zůstanou uchovány se všemi svými vůněmi, příchutěmi a odstíny po celý život.

Ve vedlejší vesničce jsme se občerstvili hmotnou stravou, stylově svou přítomností poctili folkórní zařízení jménem kadibudka, potkali pár známých, navíc mě dokonce odchytil jeden člen našeho pivního fóra, který mě v životě neviděl a já navíc nejdřív neměla ani tušení, o koho se to vůbec jedná. To jsou ty životní paradoxy - člověk jede za vínem a potká pivního gurmána.

Navečer jsme se vrátili zpět do Mutěnic a střihli si uzené vol. 2. K tomu klobáska, první lahev vína, druhá lahev vína... Navrch lekce slušného chování k dámám od dvou Moravoslováků a na závěr málem i mé zcizení zmiňovanými Moravoslováky.

To už ovšem slunce padlo hluboko za obzor a téměř letní vedra se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily v lehce mrazivou noc, tak jsme pomalu s velkou námahou odtekli k vlaku. Celé dlouhé vagony svorně vesele pěly moravské lidové písně a pánové průvodčí naznali, že toto procesí snad ani raději nebudou kontrolovat.

Včerejší den na Hrad! Jižní Moravo, já se vrátím! A se mnou přijde cirhóza.

Písničky XXXIX

Proč jsem tu webovou stránku našla? Proč jsem se zastavila? Proč jsem se zamyslela?

Jen abych zase pocítila ten starý známý pocit, který se jako žitetka zarývá do každé buňky v mém těle a kuchá mě zaživa? Weimweh.
Tohle bolí. I když bych měla být šťastná a nemám jediný důvod k opaku.
Jde pouze o dočasný stav, ale i tak mi bylo cosi připomenuto.

Chci tam zase. Chci zase prožít své nejkrásnější Vánoce...

<sub>"Ich werde in die Tannen gehen
Dahin wo ich sie zuletzt gesehen
Doch der Abend wirft ein Tuch aufs Land
Und auf die Wege hinterm Waldesrand
Und der Wald er steht so schwarz und leer
Weh mir, oh weh
Und die Vögel singen nicht mehr

Auf den Ästen in den Gräben
Ist es nun still und ohne Leben
Und das Atmen fällt mir ach so schwer
Weh mir, oh weh
Und die Vögel singen nicht mehr

Ohne dich kann ich nicht sein
Mit dir bin ich auch allein
Ohne dich zähl ich die Stunden
Mit dir stehen die Sekunden
Lohnen nicht ohne dich"</sub>

Ohne dich - Rammstein

Písničky XXXVIII

Je ráno. Lapená v polospánku.

_{"Caught in a bad romance
Gaga Ooh-la-la!
Want your bad romance"}

Usrkávání horkého čaje a snaha o procitnutí.

_{"I want your ugly
I want your disease
I want your everything
As long as it’s free"}

Exemplář pracujícího lidu v patře spravuje okna.

_{"I want your drama
The touch of your hand
I want you leathe-studded kiss in the sand"}

Za účasti rádia. Společnost mu dělá Lady Gaga.

_{"Caught in a bad romance"}

A mně se zakusuje do hlavy.

_{"You and me could write a bad romance"}

Sezení v potemnělé kuchyni. Mžourání na pronikavší zlatý paprsek.

_{"I want your horror
I want your design
I want your psycho
Your vertigo stick
Want you in my room"}

Čas kolem stojí. A já chci rovněž.

_{"'Cause I’m a freak bitch, baby!
I want it bad
Your bad romance"}

Venku je chladno. Zastavit svět. Nechat ho tak.

_{"Caught in a bad romance"}

Ukládám se k zimnímu spánku. A připadám si jako postava v nějakém filmu.



Bad romance - Lady Gaga

Rychlost životní i událostní

Stále žiju. Žiju, zažívám a užívám. A že si žiju jako takové to růžové chrochtací v žitě. To jest logicky onen důvod absenční.

Začátkem září jsme s J. zrealizovaly pozkouškově předškolní víkendový výjezd do Prahy. Z víkendového výletu se mi logicky nakonec vůbec nechtělo a tak jsem návrat do rodné hroudy hlásala až ve středu.
Viděno a navštíveno toho bylo hodně. Kultura, umění i gastronomie. I přehlídka pánského spodního prádla se tam našla. Či obtěžování všudypřítomných soch. Ty se mi pak jednoho krásného dne i pomstily za mou troufalost, ale co už. Objevila jsem i vhodný metronom k base, ale domů bych jej nejspíš neunesla. Jeřábem nedisponuji.
A nazpátek se jelo vozmo. S osobním šoférem.

Košty vína na náměstí v domovině byly delikátní záležitostí (kterážto stihla pokrýt jeden celý víkend), slavnosti jídla pak nedelikátním provarem. Ochutnávky piv to poté vynesly opět do gurmánského ráje a napravily tak předešlou pošramocenou reputaci.

Rovněž se pilo arménské víno. A protože bylo dobré, pilo se ho hodně. Panu taxikáři jsem na konci noci nejspíš byla nesympatická, tak se rozhodl vymazat mi půl noci z hlavy.

Výletovalo se i do Černé Hory. Pěšky přes lány pole. Aby se poté zjistilo, že všude v perspektivním městě s ještě perspektivnějším pivovarem točí Sralobrno a Birella. Dekadence!

A konečně i začala škola! Začínám si připadat jako před dávnými roky v první třídě. Těšila jsem se. Baví mě to. Do nového semestru s novým elánem a novými motivacemi.