Cestovatelská

Jeden náročný víkend za sebou, další, nejspíše ještě náročnější, před sebou. A dušička v peří, že se neustále něco zajímavého děje.

Jen co jsem se v sobotu zbavila studentské ranní nevolnosti, jež se u mě následkem horečky páteční noci ráno zákeřně vyskytla, vyjelo se směr Hanácko. A hlavně směr koncert.
Po mnoha a mnoha letech jsem tedy navštívila Oloumouc, potkala tam mnoho a mnoho podivných lidí, zkušeným zrakem důkladně zkoumala sochu z mnoha a mnoha klíčů a ve věži si střihla ukázkové závratě.
V autě jsem se po celou dobu cesty vyživovala delikátními švestkami, které byly vzhledem k jejich velikosti nejspíše hnojeny plutoniem. Jak švestky ubývaly, přibývaly najeté kilometry a my se začínali blížit cíli naší trasy - Šumperku. V něm se však již žádné pamětihodnosti nekonaly, zato se konal bohatý program tamního H-Clubu. Koncert se sice nakonec protáhl do velmi bolavých ranních hodin, ale skupiny Dying Passion a Silent stream of Godless elegy za tu spánkovou absenci stály. A ten pěkný krigl, jež mi omylem spadl do tašky a následně přeskočil do vozidla, rovněž.

V neděli se pak zcela logicky vzato téměř jen dospávalo. A kdyby jisté povinnosti v podobě potřeby psacího stolu a židle nevelely jinak, spalo by se i místo neodkladné návštěvy Ikey.
Nicméně poznatek dne: V Ikee jsou minutníky. Mnoho minutníků, čekající na natažení, žeáno. Také je tam množství plyšových kopačáků a kvantum pobíhajících dětí, které se dají výtečně použít jako cíle oněch látkových merun. Dále se tam vyskytuje moc věcí, které se dají perfektně rozložit, vrhat, seskupovat... A na skladových vozíkách se perfektně jezdí!


A co onen víkend následující?

Zítra se vyráží na cestu. Předběžný plán trasy hlásá: Regensburg, München, Neuschwanstein, Schweiz, Salzburg... Takže se nechme podat, jak se to nakonec vykutí v praxi. Tschüss!