Bayern, des samma mia

Jsem zpět. Zpět v Českém Absurdistánu. Ani ne dvanáct hodin a už bych brečela steskem a bila hlavou do zdi zoufalostí z toho, jak tu nic nefunguje. Heimweh.

Původní plán trasy Regensburg -> München -> Neuschwanstein -> Schweiz -> Salzburg sice prošel zásadními změnami a úpravami, ale troufám si říci, že o to krásnější to v důsledku bylo.
Nakonec se tedy razila cesta Regensburg -> München -> Schwangau -> Neuschwanstein -> Garmisch-Partenkichen -> Ettal -> zastávka u nějakého krásného jezera v příhraničí v Österreich -> Augsburg -> Nürnberg. A rčení: "To nejlepší nakonec" se tak názorně převedlo do praxe.

A dojmy z cest?

Regensburg

Nejslabší z navštívených měst. Malé, v porovnání s ostatními nezajímavé. Jen univerzita, nádraží a nákupní galerie. Asi nějak nerozumím tomu, proč tam jezdí studovat každý druhý člověk.
Zajímavá zkušenost byla, když jsem v restauraci okusila nezvyklou krmi v podobě plíček na kyselo s tamním ulepeným knedlíkem. Kupodivu docela chutné.

A aktuálně studující B. dodatečně ještě jednou děkujeme za nocleh.






München

To už je panečku jiné kafe. Nebo spíše jiné pivo. Ulice veliké jako v Berlíně, nádherný velikánský park, aktuálně s všudypřítomným oranžovým a zlatým listím. Hektolitry pšeničného piva na každém kroku, tupláky folklorem. Stovky pivních značek, jedna lepší než druhá. Vaření dle pravidel Reinheitsgebot samozřejmostí. Kdo prohlašuje Český Absurdistán za pivní velmoc, buď nikdy nebyl v Bavorsku, nebo je debil. Biergarten všude tam, kam oko jen dohlédne. Obsluha ve všech restauračních zařízeních úžasně milá, přátelská a ochotná, aneb to u nás v republice nevedeme. Kde se nepije pivo, tam se jedí preclíky nebo klobásky. Nebo kebaby. Památky stojící za zhlédnutí, městská hromadná doprava plně funkční. Doprava autem však právě naopak. Ve čtvrtek v podvečer dopravní situace stokrát horší než na pražské magistrále v pátek odpoledne, Parkplatz k nenalezení. A i kdyby byl k nalezení, tak za parkování se průměrný Čech nedoplatí. Takže auto nechat před Mnichovem a připravit nohy a játra.
Výsledný dojem velice dobrý. Město moc pěkné, jen místy lehce nepřehledné.
A před pokračováním naší cesty dále na jih bylo přihlédnuto k faktu, že dalšího dne budou všechny obchody v Německu zavřené a navštívil se tak jeden z místních obchodů za účelem zaplnění nákupního vozíku všemožnými druhy bavorských piv až po okraj. Paní za pokladnou musela mít toho dne o zábavu postaráno.






Schwangau & Neuschwanstein

Krásná příroda. Nádherné zámky. Opravdu nádherné. Všechno. Lidé vstřícní. Jelikož mi však bylo značně nedobře, sotva jsem se nahoru k zámku Neuschwanstein vyškrábala, leč výsledný pohled a výhled za to stál. Krása!








Garmisch-Partenkirchen

Übermocmocpřenádherná příroda. Nádherné malebné městečko. Výtečné pivo tradičně na každém kroku. Čokoládovna s tou nejlahodnější čokoládou, pro kterou je však třeba sáhnout hlouběji do kapsy.
Až budu žít v tom Berlíně, budu si střádat do prasátka a šetřit na chatičku na jihu Bavorska. A až budu spokojená německá důchodkyně, budu takto do Alp jezdit relaxovat a na terase za účasti padajícího zlatavého listí, tupláku piva či chroupání čekulády psát paměti. Tak.








Ettal

Ztělesnění krásy! Pár domečků, Gasthausů, klášter, klášterní pivo a to vše uprostřed úchvatné alpské přírody. Konec října, pobíhání po městě jen tak v tričku a pozor - koulování! Ano, teploty letní, pod nohama však sníh. Místy až po kotníky.







Jezero s nám neznámým názvem

Pokud bych měla vyjádřit naměřenou krásu a atmosféru na jakési pomyslené stupnici, naměřili bychom nekonečno.






Augsburg

Naše nadšení z navštívených měst má vzestupnou tendenci. Augsburg je město sice nevelké, ale zato hezké. Kostel, kostel, synagoga, pivovar, pivovar, pivovar... Je partné, jaká božstva se zde uctívají. Změna času z letního na zimní přišla po noci strávené v maličké, ale zato o to útulnější hospůdce za účasti několika druhů naprosto delikátního piva z místního minipivovaru velmi vhod.








Nürnberg

Při příjezdu jsme se jako mávnutím telepatického proutku shodli na tom, že první dojem evokoval vjezd do Ostravy. Ale překvapení, jaké následovalo, nám vytřelo zrak. Suverénně nejnádhernější město z celého Německa, jaké jsme kdy navštívili! Celý den jsem se v duchu kopala do sedací části za svou loňskou nekonečnou pitomost, když jsem odmítla dohazování jednoho podniktele z Norimberka.
Ukázkové domy, uličky, kočičí hlavy, kostely, náměstí, kašny, sochy, řeka, mosty, hradby, opevnění, hrad, katedrála... K tomu všemu ukázkové počasí... Nepopsatelná atmosféra.
Prošli jsme historické centrum křížem krážem, dali si kebab (Když už jsme v tom Německu...), vyšplhali se na hrad, kochali se výhledem a před cestou se zastavili v jedné hospůdce za účelem prozkoumání toho velikého výběru piv z domácího pivovaru, jež cedulka před vchodem hlásala a lákala tak hosty. Tekutý chléb za kupodivu relativně lidovou cenu na německé poměry. Suverénně nejchutnější nealko pivo, jako jsem v životě pila!
Pořádají se výjezdy přes Erasmus i do Norimberka? Berlín je sice Berlín, ale semestru strávenému zde bych se rozhodně nebránila!


















Téměř celou zpáteční cestu jsem pak logicky po takto vyčerpávajících dnech prospala.
A jako správní recesisti jsme se cestou zastavili na večeři a na jedno pivo v Plzni. Sice nefiltrovaný plzeňský kvasničák, ale... no... no. Dojčland, Dojčland ýbr ales.