Chodí ulicemi jen tak v tričku, zlaté sluneční paprsky ji hřejí na těle i na duši. Její oči dělají svou intenzivní září ještě zelenějšími, než ve skutečnosti jsou. Rovněž jí na obličeji vykreslují pihy. Pihy, jež se po létě již pomalu chtěly začít ukládat k zimnímu spánku.
Brouzdá v závějích barev. Stovek odstínů na zemi, na stromech. I všude ve vzduchu kolem. Stovek odstínů a všechny stejné jako to podzimní slunce.
Myšlenky v hlavě. Lehce stísňující myšlenky. Létají tam a zpět jako to listí.
Neví, co bude dělat za rok, za dva, za deset. Neví ani, co by vlastně přesně chtěla. Má jen mlhavé představy.
Erasmus? Semestr? Dva? Pracovní stáž? Berlín? Norimberk? Studium a titul? Nebo práce?
Ne.
Zpět do přítomnosti. Tady a teď. A tady a teď je šťastná.
Spokojený úsměv, v očích zář. Přidání do kroku. Protože miluje život. Život a všechny jeho barvy, odstíny, chutě i vůně. A příležitosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: