Sbohem, příteli

Tisíckrát jsem se opakovala a ani po tisícáté prvé se tomu znovu nestačím divit. Kam ten letošek tak rychle utekl? Letěl rychle jako konkord, ale naštěstí kolem mě jen tak neprosvištěl, nýbrž jsem byla na jeho palubě.

Pročítala jsem své loňské roční shrnutí, stejně tak jsem procházela diář a zápisky z letoška. Chce se mi plakat. Nikoliv však smutkem, ale tím náporem emocí, zážitků a nepopsatelné radosti. A nad tou změnou a obratem o 180 stupňů. Jak tu tak stojím, mohu zcela upřímně a narovinu prohlásit, klidně se pod to i podepsat, že rok 2010 byl můj dosud nejzajímavější a nejkrásnější prožitý. Něco mi vzal, ale velmi mnoho mi dal. A co mi loňský i letošní rok nevzaly samy, to jsem se rozhodla zlikvidovat já osobně společně s veškerou další minulostí, abych mohla více a opravdověji přijímat přítomnost a těšit se na budoucnost.

Nyní však už nadešel čas jen na poslední pohled zpět, zamávání a otočení se zase vpřed. Čeká nás rok další. Jaký bude? To nikdo z nás neví. Ale konečně mám sílu a odvahu na to, očekávat ho vzpřímeně, s otevřenou náručí i srdcem, protože co se stát má, to se stane. A je jen na životu a na nás, jak to všechno dopadne.



2

0

1

0



Leden

Berlín. Novoroční obžerství. Nemravné návrhy. Přípitek k snídani. Ryzí radost, nadšení pro věc a odhodlání. Uvědomění. Lezecká stěna. Nekončící slavení, akce a pijatyky. Orlické hory. Lehký otřes mozku a téměř zlomený vaz, aneb sjezdové lyžování je opravdu na pytel. Odešel začátek konce, nyní stojím na pokraji začátku.


Únor

Odchod ze školy? Kavárenská opojení v podání L. & L.. Vyhazov se nekoná. První zelenodveřní session. Oslavy pokračují, střídány poklidným rozjímáním v čajovnách. Životní šílenosti v podobě ochutnání tataráku, či nákupu radioaktivně růžových návleků. Kultůra. Filmy, filmy, knihy, filmy.


Březen

Filmové večery za účasti lahváčů. A medoviny. Ples. Čekání na ortel. Další studentská session. Emodrink z Elsinoru. První setkání se Spišskou hruškou. Rammstein. Poprvé v životě nalezené štěstí. Antichrist a následné vzpamatovávání se u piva. Koncert. Láska na první pohled. Basová kytara je krásná. Fobie z vody. Kolaudační dámská jízda. Ortel rozsouzen. A špatně. Čeká mě daleká cesta. Biograf. "Always look on the bright side of life..." Alkohol. Moře alkoholu.


Duben

Žár. Radost ze života. Múzy. Jestliže je prostředí prašné, potom je to strašné. Proměna pokračuje. Přichází jaro. Autorské čtení. Psychopat vrací úder, tentokráte s rancem lží na zádech. Minulost se do přítomnosti netahá. Životní kruhy. Mezilidské vztahy. Den otevřených dneří v depozitáři MHD. Veletrh. Exkurze po Zlínsku. Tři dny naprostého vyčerpání. Luhačovice. Vizovice. A páter noster. Třídění priorit. M., sbohem. Pohřeb, Becherovka na cestu a duhová kravata.


Květen

Tišnov a výstava minerálů. Zmoknutí na hradě, hlazení ježka. Oranžová klobása. Dokonalá vernisáž za účasti Ostalgie. Tři děti na krku. Teta, co se hezky směje. Majáles. Autorské čtení. Chci se naučit hrát na hudební nástroj. Konec semestru. Setkání a výstava veteránů. Radniční minipivovarské dny. Aukro. Mám basovou kytaru!


Červen

Zkouškové. Lidé státnicují. Sublimuju! Zapálení pro každou věc. Dokonalý a ještě dokonalejší pivní veletrh v Českých Budějovicích za účasti dokonalých a ještě dokonalejších mužů. Mé pihy byly definitivně probuzeny ze zimního spánku. Workshop s xy promile v krvi a další přívaly nadšení. Koupě historicky prvních bot na podpatku. Čas letí nějak nezvykle rychle. Úklid v pokoji i v životě. Konečně odvaha k učinění rázného kroku. Nevratnému. A můj podpis na to. Elán, energie a neskutečná životní síla. Dobrá volba. Nejlepší ze všech. Další životní sbohem. Večerní posezení na letištní louce a setkání lidí z bývalého gymnázia. Grilování na zahradě. Nejlepší mojito v životě.


Červenec

Další rozjeté session. Možná až moc. Jen některé podniky už nejsou, co bývaly. Blbečci, webkamera a vyškovské pivo. Oslava narozenin v naší útulné kavárničce. Dojezd na privátě. Metalový víkend na chatě. Ascendancy. Špinavé okno, cesta autem poslepu. Aktivity, Kalivity a Deviality. Ledová sprcha z hadice. Koupání v bazénu. Města jak z Rumunska a Ukrajiny. A z hororu. Energy drinky za deset korun a my stále živí. Okřídlený kůň a nákupy ve městě. "Kdo to byl? Má hezký oči." Hrajeme karty s osudem... A jedeme se koupat do Blanska. Všichni se však nevracíme. Vylidněný byt. Sešlost za účasti vína, ohnivých vod a basové kytary. Divoká sešlost. Jazzový večer na koupališti. Spišská hruška! A ještě divočejší sešlost. Dětské prolízačky a pivo v nonstopu. Dvě hodiny spánku nejsou pro workshop to pravé ořechové. Bolavá brada. Litry Kofoly. Náhlé usnutí na zemi a prospání workshopu. Ona ta sublimace měla něco do sebe. Občanský průkaz. Výstavy. Pikniky. Rockové koncerty za městem. Nestačím se ani zastavit, natož si sednout. Nejlepší léto ever.


Srpen

Výlet do Vyškova. Zoologická zahrada a dinopark. Delikátní růžový Hoegaarden. Dělám, co chci. A bez výčitek. Nehty a krev. Hurá akce. "Chystej se, dnes odpoledne jedeme do Berlína!" Berlín, Postupim, fotografování, Bananenbier, povídání, slzy smíchu. Absence spánku. Bloumání P-Bergem do svítání. Radost v srdci i v duši. Obtěžování soch. Indická restaurace a polévání se voskem. Prolézačky v Mauerparku. Nakoupení vydatné zásoby chutného piva do Českého Absurdistánu. Potsdam a nekonečné parky. Další úchylné sochy. Drážďany. Zahradní havajská hospůdka poblíž centra. Pussy. Zrádně útočící vodotrysk. Festival. Tlupy jak hlučících, tak tiše spících namol ožralých Poláků. Náměstí překřtěné na Pšonkplatz. Další slzy smíchu. V Penny marketu mají kondomy popsané jako vteřinové lepidlo. Zlé auto mi zdevastovalo koleno. Au! Perseidy. Bahno. Hradec Králové. Josefov. Jaroměř. Opět návštěva Vyškova. Pivovar. Exkurze. Káď s louhem. Natočte si, co chcete a kolik chcete. Teleskopický obušek a zlití pivem od hlavy k patě. Palačinková party. Velké Timko a Timko v prášku. Letní kino. Největší počet modřin v životě. Tišnov a Předkláštěří. Porta Coeli. Sběr hub a klíštat. Grilovačka na kopci při západu Slunce. Ideálně strávený letní večer. Převeliká bečka na málo lidí. Mobil shozený do sklenice se šťávou. Krásná Rebečka. Halušková party a dopíjení bečky. Grilovací dámská jízda v Oslavanech. Druhá oslavanská akce v podobě pivních slavností. Chilli krém. Postel na míru. Mohutnost. Dvojí oslava narozenin. Léto... je u konce.


Září

Náročná příprava na zkoušku. Definitivně poslední termín. Den otevřených dvěří. Děda Mládek Illegal Band. P. jede na pohovor. Klábosení u piva, procházka městem... Je přijatá! Káva s chilli. V nočním vzduchu je pomalu cítit příchod podzimu. Výstava. Praha. Tamní noční kluby. Přehlídka pánského spodního prádla. Další obtěžování soch. Nádech historie. Výtečný oběd a veliký metronom. Zeyer a bílá ruka se mstí! Pivovarský dům. Vyšehrad. Marie Elekta. Říčany. Nádherná stylová hospůdka. A Hoegaarden. Odvoz autem do Brna. Káva, víno, Armagnac, další propriety, fotky a zážitky z Arménie. Slavnosti vína. Erbovní slavnosti. Arménské víno, další tekuté promiloidní věci, pivní klub... střih... taxík... střih, ráno a boule na hlavě. Výlet. Session a stromové porosty u IBM. Černá Hora. Nacpaný autobus a žmoulání pendreku. Nevolnost a hormonální bouře. Poslední rozloučení. Medici a minipivovar.


Říjen

Další pivní dny a ochutnávky. Kulečníkové mistrovství. Život jako vepřového v žitě. Večeře v luxusní restauraci. Krásy Jižní Moravy. Sklípky, košty vín i burčáků. Domácí ořechovka a uzené. ozobávání bobulí z všudypřítomných keříků. Pobíhání vinicemi za účasti nádherně zlatého podzimního slunce. Pění až do noci a bohapustá žranice. Storm! Poprvé ochutnávka absinthu. Hašlerky hadr. Holení hlavy břitvou. Kardinální nasrání. Olomouc. Šumperk. Vyhlídka z věže a koncert. Olbřímí švestky a ukradený krigl. Ikea, natahování minutníků, ježdění na vozíkách a házení s plyšáky. Plzeň, koupě ručníků a navštěva lékárny. Regensburg. Mnichov. Město s nejhorší dopravní situací v Evropě. Fůra výtečné krmě a ještě výtečnějšího bavorského tekutého chleba. Opětovný nákup zásob do Českého Absurdistánu. Schwangau. Neuschwanstein. Zámecký skvost! Smradlavý hnůj. Malebná německá městečka v Alpách. A ta čokoláda! Garmisch-Partenkichen. Ettal. Pohádkově krásná jezera v rakouském pohraničí. Augsburg. Norimberk. Město ze všech německých nejnádhernější. Kebab. Hrad. A gigantické prolézačky. Opět Plzeň, večeře a pivo z tanku.


Listopad

Ukázkový podzim. Zlatavé sluneční paprky. Zlatavé listí. A krásně teploučko. Štěstí a radost. Tady a teď. Adamov, aneb ztělesnění hnusu. Zase se na mě na moment skočil podívat kamarád streptokok. Penicilin. Svatomartinská vína. Dohled na studenty z Erasmu. Koncerty. Praha. Therion. "Mají houbičky laxatívne účinky?" Sněhová nadílka. Půlnoční tančení v chumelenici na Václaváku. Radost ze života.


Prosinec

Kroucení hlavy nad rychlostí letoška. Vánoční Vídeň. Hundertwasser. Punč. Touha po zázemí. Sněhové kalamity. Zlín a auto hrající si na sáňky. Koncerty. Moc koncertů. Vánoční trhy. Další punč. Běžky. Nové město na Moravě. Dárky nakoupené. Medovina a předání prvního dárku. Vínoparty a domlouvání Silvestra. Zvláštní sny. Štědrodenní smutek zažehnán nocí u K.. Ryze komediální zápletka. Náboje na chodbě. Zjištění, že se stále točím v kruzích. Objasnění. Zdání klame. Všechno je vlastně úplně jinak a já mám o další důvod ke spokojenosti a radosti více. Objev perfektní hospůdky. Další session, nejspíše poslední v tomto roce. Výtečný oběd se společností ze všech nejlepší, aneb akce zlikviduj stravenky. Sodoma, Gomora.

Zbývají dva dny... Co přinesou? Minimálně Silvestr strávený na hradě Švihov. Jsem zvědavá jako malé dítě před Vánoci.


2

0

1

0

Sbohem, příteli! Mám tě ráda a děkuji ti za vše!

Písničky XXXXI

_{"Alles was sie taten, drehte sich im Kreise, immer auf die gleiche Weise. Ja alles was ist, was war und wird sein."}

Já už bych se na to, velebnosti, vyprdla. Proč se stále točím v těch stejných kruzích, i když to již vypadalo nadějně? Dělám stále špatně to, o čem mám ono neblahé tušení, že dělám špatně? Nejspíš ano. Ach jo.

Začátkem nového roku se uvidí... Snad konečně.

Rotta - Feeling B

Tradičně netradiční Štědrý večer

Tramtadadá, mám to za sebou. Zase na další rok dopředu. Loni jsem se na Vánoce netěšila vůbec a nakonec se staly zhmotněním ryzí dokonalosti, zatímco letos jsem se těšila a... Horská dráha hadr.

Půl noci před Štědrým dnem jsem probrečela. Stačilo k tomu uvědomění té skutečnosti, kde jsem byla před rokem, sama a přitom s úžasnou společností, k tomu stoprocentně spokojená a porovnat to s tím, kde jsem nyní. S přáteli a přitom sama. Hm.

Onen Velký den jako takový byl pak velmi zajímavý. A proměnlivý. Odpoledne mi došlo, co se mi v noci zdálo tentokrát a rozplakala jsem se podruhé. Ve snu za mnou přišel M.. Kamarád, který mi letos na jaře zemřel. Byla jsem na medickém plese, bavila se s dalšími známými tvářemi, když tu náhle za mnou došel on. Objímali jsme se, byli jsme rádi, že se zase po dlouhé době vidíme, povídali si a rozprávěli o novinkách, jež se v těch našich odlišných světech mezitím stihly přihodit. Říkal, že jestli mu něco chci, mám tu říct tam, protože jinam se mnou nesmí. A taktéž mě požádal, ať vyřídím jeho mamince, že jí přeje krásné Vánoce.
Jen co jsem si na toto vzpomněla, neváhala jsem ani minutu, zasedla za počítač a jala se v hlubinách internetu dohledávat jeho mámu, které jsem toto sdělení opravdu napsala. Odpověděla téměř obratem. Moc děkovala. Prý jsem jí udělala největší vánoční radost...

Následovala až nezvyklá domácí pohoda. S mamá jsme se jaly lít cín. Byla to úžasná zábava až do té doby, co jsem si neodlila parádní lebku. Hm, děkuju pěkně. Tak jsem to zkusila ještě jednou a to přišla na řadu kobra. Hm podruhé. Uštkne mě kobra? Nebo mě snad přejede Semir Gerkhán?

Cín střídá nalévání vínem sebe sama a chutný kapřík. Následně dary. Poprvé v životě si přeju obdržet ponožky a poprvé v životě je taky nedostanu. Nic převratného. A to, že jeden příchozí telefonát rozdmychal do vatry typické rodinné spory, nebylo rovněž nic neočekávaného.

Sbalila jsem tedy cukroví a odporoučela se do víru města za K., jež byl tou dobou rovněž na privátě sám. Pospolu jsme brouzdali mlhou historického centra, fotografovali, poté si zašli na jeden zpěněný tekutý bochník a uznali, že bude nejvyšší čas se odklidit do tepla bytu na čaj. A na informačně přínosnou přednášku. Zábava přichází.

Dostala jsem černé té, prozkoumala nepoužívanou výtahovou šachtu, obdržela výkladovou přednášku o jeho střelném, palném, bodném a sečném arzenálu, dokonce se i naučila otevírat zámky příslušným nádobíčkem. Kdo mě zná, jistě ví, že z veškerých těchto nově nabytých skutečností jsem měla dušičku v peří. Kam se hrabe nějaký králík Azurit.

Společně jsme se smáli až do časných ranních hodin, kdy bylo naznáno, že nejmoudřejší bude eliminovat svá znavená těla pod peřiny. Zábava nekončí. Přes den se mu totiž snažila dovolat jeho přítelkyně. Marně. Nabyla tedy dojmu, že na něj zaútočila jakási vánoční deprese a je třeba se dojet podívat, zda je vše v pořádku. Tím, že přijela neohlášeně někdy tři hodiny po půlnoci, od bytu má klíče a tím, že se tam o svátcích nikdo kromě K. neměl vyskytovat, se však málem odsoudila k ustřelení hlavy, jakožto vloupavší se zloduch, lačný hmotných podstromečných darů.

Střih, ráno. Zasvěcení do detailů kdo, co, proč a jak. Neznalý situace a poměrů by se jistě musel dobře bavit při té scéně, kdy pán tvorstva sedí pod dekou na matračce a po každé jeho ruce se obléká jedna slečna. Pěkně stereo. Kázeň musí být, soudruzi, tak je to správné!

A jako bonus na závěr při odchodu rozsypané čtyři kila nábojů po třech patrech na chodbě. K dokonalosti by už chyběla jen nějaká vykouknuvší bábuška, kterouž by nejspíš téměř okamžitě ranila mrtvice.

Veselé Vánoce i vám!

Sen

Je na vině úplněk, slunovrat, či snad chvílový nedostatek krve v alkoholu? Celý den se na tomto světě a v tomto městě vyskytuji prakticky jen fyzicky, zatímco mé psychično neustále létá někde v astrálech, napolovic ve snách a napolovic o stovky kilometrů severozápadněji.

Netuším, proč a jak stalo se, že se stalo, nicméně... se stalo. Zdál hrozně zvláštní sen. Nebyl však zvláštní ani svou šíleností, barevností, zmatenou spletitostí, časovými smyčkami či surrealistickými scenériemi. Ne. Jeho zvláštnost spočívala naopak v jeho realističnosti.

Poprvé v životě jsem si nějaký sen pamatovala úplně celý, s veškerými sebemenšími detaily. Každý kus oděvu, vrásku i výraz tváře, každý kout, pohled, náhled, či výhled.

Pronajímala jsem si byt a pamatuji si i přesnou ulici, čtvrť a (v reálu odpovídající) cifru za nájem. Vím i to, že jsem v onom snu řešila, kam druhý den půjdu žádat o práci (přičemž i toto místo v reálu existuje), abych měla dostatek oběživa.

Pronajímala jsem si byt. Ve Friedrichshainu.

Poročně výroční

Včera tomu byl jeden rok.

Jeden celý rok od doby, kdy jsem se v třeskutých mrazech nechávala unášet směr Berlín, abych tam prožila své nejkrásnější Vánoce.





Jeden celý rok od doby, kdy shořela na prach jako Fénix a následovně tam opět vstala z popela.

Turboprosinec

Vánoční Vídeň. Punč, punč, pečené kaštany, Hudertwasser, mořskoplodní pizza a bavorské pivo. A málem autonehoda, aby to všechno nebylo tak obyčejné.

Zlín a sněhová bouře. Koncerty Dying Passion a Silent stream of godless elegy. Auto hrající si na sáňky samojedky. Nemrznoucí polský energy drink.

Zasněžené vánoční trhy v Brně. Nejlepší punč tohoto roku. Koncert Ascendancy a pár panáků s klávesačkou.

Nové město na Moravě. Běžky. Pečený pstruh, svařák a zima jak na Sibiři.

Po půl roce mám zpátky svůj spacák do mínus dvaceti stupňů. Asi si v něm vyříznu díru a začnu ho nosit místo kabátu. Mise Dárky úspěšně splněná. Peněženka prázdná. Teď už jen zabalit. A zaplnit. Vínoparty za účasti nakládaných Hermelínů. Plány na Silvestra měnící se s každým dnem. První práce do školy napsána a odevzdána. Nabídka z Kanady.

Kam ten prosinec šel? Kam celý ten rok utekl?

Asi stárnu

Sama sebe totiž již poněkolikáté přistihuju, jak diametrálně se mění mé postoje a názory ohledně Vánoc. (I když možná to s tím stárnutím nebude až tak akutní, když tento příblog tvořím samozřejmě na úkor několika recenzí potřebných ke zdárnému udělení zápočtů)

Věřící nejsem, Vánocemi jakožto synonymem pro konzum opovrhuji, ale čím dál více toužím po pohodových Vánocích s těmi, se kterými být chci, v místě, kde se cítím doma, v bytečku, který by mi říkal pane a s takovými těmi dobrou náladu tvořícími banalitami, jako kreativní pečení cukroví, zdobení stromku pěknými a nápaditými ozdobami a kupování dárků ne proto, že se to sluší, ale prostě jen pro radost z dělání radosti.

Chci mít své doma. Chci mít své Vánoce.

Ptám se sama sebe, jestli se mi již příští rok poštěstí...

Sype se... v hodinách prach a z oblohy vločky

Kam se ten čas zase vytratil? Prach se sype a přesýpá a já nestíhám ony pomyslené hodiny znovu otáčet. Padající zlaté listé jako mávnutím kouzelného proutku vystřídaly sněhové vločky. Sněhové vločky podněcující řadu asociací.
Kroky v závějích bílé chroupavé peřiny. Před očima jasný obraz. Jako by to bylo včera. Zima, sníh, radost, lidské úsměvy, v srdci žár, Vánoce... Berlín. Jenže včerejší den budiž dnem loňským, ačkoliv loňská radost je i radostí dneška.

Rok se s rokem sešel, či řekněme spíše seběhl, neuvěřitelně rychle. Tak rychle, až to téměř nebylo postřehnuto, ačkoliv se toho tolik přihodilo. Zas a znovu stojím na konci, přitom na tom samém začátku. Loňské předsevzetí, moje první v životě, jsem letos realizovat nestihla. Po Novém roce přijdou týdny, jež přinesou další šanci. Vyjde to konečně už tentokrát? Pevně věřím, že ano.

S příchodem prosince na mě útočí jakási bilanční nálada. Těším se, až zase shrnu další rok do jednoho stručného článku. Rok s velkým R, prozatím nejlepší z nejlepších. Mám radost. Ze sebe samé i ze své cesty, kterou jsem po tolika letech našla.
Stejně tak bych jen stěží věřila, že loňské zápisky psala jsem já svou rukou a když se nad tím tak zamyslím, musím připustit mám vlastně pravdu. Nepsala jsem je. Ne já.
O to více jsem se jala tvořit své letošní scénáře, které bych za nic na světě neměnila.

Kreativní zvěř

Magistr: "Abyste dostali zápočet, tak mi ke každému ze zhlédnutých filmů napíšete krátkou miniesej."
Student: "Prosimvás a ta miniesej... To je jako nějaká recenze?"
Magistr: "Miniesej, recenze... To je fuk, pro mě za mě si tomu říkejte třeba žirafa."

Zkouškové se blíží!

A není nad to, když se studenti v rámci solidarity hodlají navzájem podporovat a motivovat k vyšším výkonům.

"Hele, já musím udělat docela zdlouhavej úkol do účetnictví, ty musíš psát ty recenze... Co takhle někdy o víkendu vzít notebooky, sejít se, vzájemně se motivovat, dát se do toho, nijak se nerozptylovat... No, dobře, nějakej ten sex tam být může..."