Sen

Je na vině úplněk, slunovrat, či snad chvílový nedostatek krve v alkoholu? Celý den se na tomto světě a v tomto městě vyskytuji prakticky jen fyzicky, zatímco mé psychično neustále létá někde v astrálech, napolovic ve snách a napolovic o stovky kilometrů severozápadněji.

Netuším, proč a jak stalo se, že se stalo, nicméně... se stalo. Zdál hrozně zvláštní sen. Nebyl však zvláštní ani svou šíleností, barevností, zmatenou spletitostí, časovými smyčkami či surrealistickými scenériemi. Ne. Jeho zvláštnost spočívala naopak v jeho realističnosti.

Poprvé v životě jsem si nějaký sen pamatovala úplně celý, s veškerými sebemenšími detaily. Každý kus oděvu, vrásku i výraz tváře, každý kout, pohled, náhled, či výhled.

Pronajímala jsem si byt a pamatuji si i přesnou ulici, čtvrť a (v reálu odpovídající) cifru za nájem. Vím i to, že jsem v onom snu řešila, kam druhý den půjdu žádat o práci (přičemž i toto místo v reálu existuje), abych měla dostatek oběživa.

Pronajímala jsem si byt. Ve Friedrichshainu.