Tradičně netradiční Štědrý večer

Tramtadadá, mám to za sebou. Zase na další rok dopředu. Loni jsem se na Vánoce netěšila vůbec a nakonec se staly zhmotněním ryzí dokonalosti, zatímco letos jsem se těšila a... Horská dráha hadr.

Půl noci před Štědrým dnem jsem probrečela. Stačilo k tomu uvědomění té skutečnosti, kde jsem byla před rokem, sama a přitom s úžasnou společností, k tomu stoprocentně spokojená a porovnat to s tím, kde jsem nyní. S přáteli a přitom sama. Hm.

Onen Velký den jako takový byl pak velmi zajímavý. A proměnlivý. Odpoledne mi došlo, co se mi v noci zdálo tentokrát a rozplakala jsem se podruhé. Ve snu za mnou přišel M.. Kamarád, který mi letos na jaře zemřel. Byla jsem na medickém plese, bavila se s dalšími známými tvářemi, když tu náhle za mnou došel on. Objímali jsme se, byli jsme rádi, že se zase po dlouhé době vidíme, povídali si a rozprávěli o novinkách, jež se v těch našich odlišných světech mezitím stihly přihodit. Říkal, že jestli mu něco chci, mám tu říct tam, protože jinam se mnou nesmí. A taktéž mě požádal, ať vyřídím jeho mamince, že jí přeje krásné Vánoce.
Jen co jsem si na toto vzpomněla, neváhala jsem ani minutu, zasedla za počítač a jala se v hlubinách internetu dohledávat jeho mámu, které jsem toto sdělení opravdu napsala. Odpověděla téměř obratem. Moc děkovala. Prý jsem jí udělala největší vánoční radost...

Následovala až nezvyklá domácí pohoda. S mamá jsme se jaly lít cín. Byla to úžasná zábava až do té doby, co jsem si neodlila parádní lebku. Hm, děkuju pěkně. Tak jsem to zkusila ještě jednou a to přišla na řadu kobra. Hm podruhé. Uštkne mě kobra? Nebo mě snad přejede Semir Gerkhán?

Cín střídá nalévání vínem sebe sama a chutný kapřík. Následně dary. Poprvé v životě si přeju obdržet ponožky a poprvé v životě je taky nedostanu. Nic převratného. A to, že jeden příchozí telefonát rozdmychal do vatry typické rodinné spory, nebylo rovněž nic neočekávaného.

Sbalila jsem tedy cukroví a odporoučela se do víru města za K., jež byl tou dobou rovněž na privátě sám. Pospolu jsme brouzdali mlhou historického centra, fotografovali, poté si zašli na jeden zpěněný tekutý bochník a uznali, že bude nejvyšší čas se odklidit do tepla bytu na čaj. A na informačně přínosnou přednášku. Zábava přichází.

Dostala jsem černé té, prozkoumala nepoužívanou výtahovou šachtu, obdržela výkladovou přednášku o jeho střelném, palném, bodném a sečném arzenálu, dokonce se i naučila otevírat zámky příslušným nádobíčkem. Kdo mě zná, jistě ví, že z veškerých těchto nově nabytých skutečností jsem měla dušičku v peří. Kam se hrabe nějaký králík Azurit.

Společně jsme se smáli až do časných ranních hodin, kdy bylo naznáno, že nejmoudřejší bude eliminovat svá znavená těla pod peřiny. Zábava nekončí. Přes den se mu totiž snažila dovolat jeho přítelkyně. Marně. Nabyla tedy dojmu, že na něj zaútočila jakási vánoční deprese a je třeba se dojet podívat, zda je vše v pořádku. Tím, že přijela neohlášeně někdy tři hodiny po půlnoci, od bytu má klíče a tím, že se tam o svátcích nikdo kromě K. neměl vyskytovat, se však málem odsoudila k ustřelení hlavy, jakožto vloupavší se zloduch, lačný hmotných podstromečných darů.

Střih, ráno. Zasvěcení do detailů kdo, co, proč a jak. Neznalý situace a poměrů by se jistě musel dobře bavit při té scéně, kdy pán tvorstva sedí pod dekou na matračce a po každé jeho ruce se obléká jedna slečna. Pěkně stereo. Kázeň musí být, soudruzi, tak je to správné!

A jako bonus na závěr při odchodu rozsypané čtyři kila nábojů po třech patrech na chodbě. K dokonalosti by už chyběla jen nějaká vykouknuvší bábuška, kterouž by nejspíš téměř okamžitě ranila mrtvice.

Veselé Vánoce i vám!