Ich weiss, dass er es nie erlaubt...

Ze života studenta

"A kde vlastně tu zkoušku máš?"
"Někde v nějakým CJV."
"Centrum jazykového vzdělávání? To je v budově X."

_{*Budova X - nesmírné překvapení - CJV samozřejmě v posledním patře.*}

"Koho že to hledáte? Doktorku V.? Jéé, to je v informačním systému špatně zadáno, ona sídlí v budově Y."
"..."

_{*Budova Y*}

"Vždyť vy jste sem ani nemusela chodit..."
"...!!!"

Písničky XXXXII

End Of All Hope - Nightwish

Byla mladá, nezocelená, života neznalá a životem nemazlená. Nemilovaná. Vystrašené mládě krčící se ve své černé noře na matraci plněné nedůvěrou. Pokaždé, když v sobě našlo dostatek odvahy vystrčit ven prsty, dostalo přes ně. A když mu náhodný kolemjdoucí pomohl a za ruce ho ven vytáhl, byla to past. Nechal ho ležet na nehostinné zemi bez jakékoliv ochrany před nepříznivými vlivy. Ponechal ho tam. Osudu napospas.

A poper se s tím jak chceš. Když budeš mít štěstí, tak si do tebe nikdo alespoň nekopne. Ale spíš ano, než ne - co si budeme povídat?

Jenže bojovat se nedá s nulovou imunitou. Bez kořenů. Bez zázemí. Bez vědomí toho, co vlastně obnáší slovo láska. Jak se přijímá? Jak se s ní zachází? A jak se vlastně předává dále?

Stvoření ponechané bez záštity. Bičované větrem a rvané zevnitř sebou samotným. Do pasti se před dávnými a dávnými roky vlákat nechalo a draze za to zaplatilo. I tohle může být tvář Života, seznamte se!

Nemělo téměř nic a přesto ztratilo zase jednou úplně vše. A přitom chtělo jen jediné. Spočinout v teplé náruči a zapomenout na to, odkud vzešlo...

<sub>"It is the end of all hope
To lose the child, the faith
To end all the innocence
To be someone like me
This is the birth of all hope
To have what I once had
This life unforgiven
It will end with a birth

No will to wake for this morn
To see another black rose born
Deathbed is slowly covered with snow

Angels, they fell first but I'm still here
Alone as they are drawing near
In heaven my masterpiece will finally be sung

Wounded is the deer that leaps highest
And my wound it cuts so deep
Turn off the light and let me pull the plug

Mandylion without a face
Deathwish without a prayer
End of hope
End of love
End of time
The rest is silence"</sub>

Tuhle písničku miluju. Opravdu hodně. Mrazí mě z ní v zádech, dalo by se říci. Jen... Pokaždé, když slyším její tóny, nutí mě to ohlédnout se, protože kdesi daleko za svými zády tenoučce slyším zoufalé volání o pomoc. Ohlížím se, rozhlížím se, pátrám... Ale nevidím vůbec nic. Některé dálavy jsou nedozírné a některé mlhy neproniknutelné.

Někdo tam byl, to je jisté, leč nevidno ho.

...jen jistá střepina vzpomínek kdesi hluboko v srdci zůstala. Střepina vzpomínek na kraj, který nebyl a na události, které se nestaly. Na emoce, které nebyly.

Předsevzetí

Tak a je to tu. První letošní písmenka. Jak tak chodím tím sněhem venku, napadají mě různé myšlenky, převážně s novoroční tématikou. (Že mě napadla i jakási novoroční rýmička, radši ani rozepisovat nebudu...)

Dáváte si předsevzetí? A dodrželi jste je někdy?

Já si své první předsevzetí dala koncem prosince 2009 a jedno takové menší pak dodatečně začátkem roku 2010... A ehm. Jak byste řekli, že se to všechno na závěr vyvrbilo? Ano, správně. Velmi nečekaně obě dopadly právě naopak.

Nicméně aby to neznělo tak demotivačně a slabovolně, musím říci, že na tom prvním stále pracuju, jen ho už tak moc nehrotím a nelámu přes koleno. A s tím druhým nepodařeným... S tím jsem spokojená tak, jak vyšlo, i když vlastně nevyšlo.