V posledních dnech je toho nějak moc. Kolem mě i na mě. Nestíhám. Ano, zase. A pokud stíhám, pak už v sobě nenacházím sílu na cokoliv.
Studium, hledání něčeho kloudného, z čeho by se sypalo oběživo, řešení docela zásadních věcí do budoucnosti ne až tak vzdálené a plánování jak dneška, tak zítřků - jak zítřků zítřejších, tak mnohem vzdálenějších...
Hlad je nejlepší kuchař a stres je nejlepší dieta.
Asi nejpozitivnější věcí těchto dní budiž náš plánovaný výlet. Po předchozím úspěšném procestování Bavorska se chystá další velkolepá akce. Tentokráte však není v plánu jen ta země über alles, nýbrž dálavy mnohem dálnější. A předběžný plán se k dnešnímu dni zatím tváří takto:
Brno -> Praha -> Dresden -> Berlin -> Hamburg -> Bremen -> Amsterdam -> Brussel -> Köln am Rhein -> Frankfurt am Main -> Nürnberg -> Plzeň
Těším se. Moc. Hamburg a Amsterdam jsou odjakživa vedené v mém seznamu míst, kam se jednou prostě musím podívat. Že k tomu dojde již tak brzy jsem však neočekávala ani v těch nejoptimističtějších vizích.
A Berlin spolu s Nürnbergem... To, tuším, jakékoliv další komentáře ani nepotřebuje.
Jo, dnes jsem měla psát dva úkoly na dnešek a zítřek. Jo, měla jsem taky číst tuny povinné literatury na tento týden. Ale na to se můžu vy víte co, když je konečně venku tak krásně. Konec zvonec, vyrážím někam do prosluněných ulic pátrat po obědu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: