Tour de Deutschland (Teil 2)

Rostock

Času bylo na zbyt, Rostock opodál... O další zastávce bylo logicky rozhodnuto. A musím narovinu říci, že toto město pro mne bylo láskou na první pohled! Po Nürnbergu druhé nejkrásnější město, jaké jsem v kdy v Německu navštívila. Nádherné domy v centru, další vtipně-úchylná kašna (opravdu nějaký celoněmecký fetiš), na náměstí nějaká ta pouť a kopa stánků (nejspíše ku příležitosti Velikonoc)...





Tradiční občerstvení, fotografování, procházení města, achání a ochání téměř v každé ulici a před každým domem. Na kostelu mají humornou kliku, na níž je vyobrazena velryba žeroucí jakéhosi pána a kousek od kostela uličku s názvem Sackpfeife, aneb Dudy.



Z centra jsme dopochodovali až do přístavu, kde jsme s focením pokračovali, obdivovali lodě, pozorovali rybáře a nakonec si zašli na oběd do luxusní restaurace na pobřeží, kde měly ceny pokrmů i nápojů jakousi vysokopřístavní přirážku.









Nestihla jsem se však ani dostatečně porozplývat a muselo se vyrazit dále.

Stručné shrnutí: Jak jsem se již nechala vidět výše, druhé nejkrásnější město, jaké jsem v Německu navštívila. Necítila jsem v něm sice takovou domáckou atmosféru jako v Berlíně či Brémách, ale nádherné prostě je a basta fidly. Doporučuji.


Warnemünde

Jak výše zmíněný Rostock, tak i Warnemünde jsme navštívili na doporučení mé mamá, která v nich kdysi jako malá holčička byla s rodinou navštívit známé. A že jsem jí za skvělý tip velice vděčná!

Ve Warnemünde jsem chtěla jediné - vidět moře a trochu se v něm osvěžit. Což se mi i podařilo, přičemž to osvěžení možná až moc. Po vstupu na pláž jsem se radši zula a sundala si punčocháče, abych ani z nich, ani z tenisek ještě půl roku nedostávala plážový píseček. Píseček, který však do noh studil, jako by ho celou noc skladovali v lednici. A což teprve to moře, to moře... Počítala jsem s tím, že bude studené, ale rozhodně jsem už nepočítala s tím, že bude o teplotě příjemné ledové tříště. Poté, co jsem v něm jen tak na vteřinku smočila nohy po kotníky, jsem měla pocit, že mi samou bolestí nejspíše upadnou. A nemusím snad dodávat, jak byl onen chladivý písek na zpáteční cestě najednou teploučký.

Zas a znovu fotografování, racci, písek, lodě, majáky, vůně ryb a vaflí... a vichr takový, že mě málem ufouknul až někam do Skandinávie. Uzený platýs na večeři na cestu, aneb deliktesa sbalená na cesty.







Stručné shrnutí: Ledové moře, pláž, majáky, písek, ledový vítr a turisti. Víc jsem bohužel vidět nestihla. Jo a vlastně taky výborná uzená rybička a pěkné rodinné domky. Chtělo by to více času a více oblečení.


Lübeck

Jen kratičká zastávka na cestě, protože po uzeném slaném platýsovi jsem měla neuvěřitelnou žízeň. Takže procourání jak čistého a moderního centra, tak toho starého, křivolakého a středověkého, málem ukroucení hlav nad věžemi kostelů a portály krásných starých domů a nakonec osvěžení na restaurační zahrádce u řeky. Byla jsem zvědavá, co se skrývá za názvem Alsterwasser rot a byla jsem příjemně překvapená. Pivo s malinovkou půl napůl, příjemně osvěžující, chutné, výborné. Asi si doma nakoupím ZONky do zásoby.





















A opět dále na severozápad, Hamburg již nedočkavě volá!

Stručné shrnutí: Moc jsme toho nestihli, ale z toho co jsme viděli, je to čisté město a v době naší přítomnosti rovněž docela vylidněné. O něco méně hezčí než Rostock a tamní atmosféru jsem buď nestihla nikde pochytit, naladit nebo já nevím co, nebo ji takovou prostě nemá. Neurazil, ale ani nenadchl.



Zatím se těšte na povídání o Hamburgu a dalších městech, já jdu konečně na ranní hygienu a řádně se teple obléct (mám pocit, že jsme tu severskou zimu přitáhli s sebou), ať se můžu v klidu přemístit z jednoho bytu do druhého.