Příjezd hluboko v noci. Šok. Ne takový jako ve Stralsundu, nýbrž mnohem větší. Seděla jsem zapřená v autě a opravdu jsem odmítala vystoupit. Ani za pomoci heveru.
Abych to tedy objasnila: Představte si, že jste prochodili krásná a příjemná města, poté usnuli v autě a probudili se uprostřed neonů, Las Vegas, stovek bordelů, casin, kurev a podivných kurvochtivých a neřízenézábavychtivých existencí. A ještě k tomu se k vám donese uklidňující věta: "Pořádně se rozhlížej a hledej číslo xy. Přímo na téhle ulici máme hostel."
Reeperbahn Strasse v celé své kráse vás zdraví a vítá!
Takže zaparkovat někam do klidu (=do jedné z vedlejších ulic), vzít si svoje věci, skousnout zuby a jít se prodírat davem. Štětka, kurva, prostituka, socka, socka, somrující punkáč, bezdomovec, socka, policista, policista, policista, policista, policista, policista, štětka, kurva, kurva, šlapka, spící bezdomovec, ožralý punkáč, neony, neony, neony, gorily lákající do bordelů a strip podniků... Hostel!!!
Poté, co jsme se ubytovali (Naštěstí byl J. prozřetelný a zabookoval pokoj pro dvě osoby, jinak bych jela na druhý konec města a ustalala si pod stromem v parku), jsem ještě stále roztřesená vylezla ven, zaběhla do nejbližší klidné uličky a následně zaplula do nějaké příjemné hospůdky. (O zaseklé gramofonové desce: "Já už TAM nejdu! Já už TAM nejdu!" se již asi nemá cenu dále vyjadřovat.) Za účasti příjemné atmosféry a chutného moku jsem se po nějakém čase nakonec osmělila a tudíž jsem té noci opravdu na ubikaci došla. V tomto tichu před bouří, aneb v uličkách před Reeperbahn to vypadá přesně jako v Berlíně. Podobné domy, podobný ráz, podobné podniky...
Cestou jsme však ještě potkali mnoho a mnoho zajímavých artefaktů...
Na druhý den jsme si dali cíl prozkoumat Hamburg trochu více. Já konkrétně chtěla vidět Speicherstadt. Za denního světla vypadá Reeperbahn při troše fantazie jako normální ulice někde v Berlíně. Člověk akorát musí koukat kam šlape, protože na každém kroku spí Herr Bezdomál ve svém spacáku, postává fetka shánějící peníze na svou snídani a smrdí to tam jako na Masters of Rock poslední den. Bäh!
Nyní však k těm příjemnějším věcem. Speicherstadt je nádherný. Člověk si akorát říká, že tu pravou atmosféru by to mělo někdy na podzim v dešti a mlze. Všude v okolí buď opět ony typické domy z rudých cihel nebo gigantické moderní zástavby. V této oblasti je na první pohled partné, že se v Hamburgu koncentruje nejvíce milionářů v celém Německu. Olbřímí moderní domy. Čisto. Reprezentativno. Lodě. Hodně lodí. Paní Elbe šplouchá pod nohama.
Na rozloučenou s tímto kusem města jsme si koupili svačinu v místní pekárně, lehli si na udržovaný trávník mezi další odpočívače a nabrali tak trochu té potřebné energie na další putování směr centrum.
Protože byl Hamburg v 19. století zničen požárem a následně se pak za druhé světové změnil v hromadu sutin podruhé, hledala jsem tam nějakou tu hlubší atmosféru bohužel marně. Ale i tak je to město, které učaruje. Pokud zrovna nešokuje, že ano. Všude kolem obrovské moderní zástavby. Zbytky jednoho rozbombardovaného kostela zanechané na památku. Snad jediná stará ulička a příjemné restaurace v ní. Doufám, že se sem podívám ještě někdy v budoucnu a třeba na delší dobu.
Jelikož však slunce svítilo mnohem více než bylo tolerovatelné a protože jsem byla uchozená a ospalá, zaútočil na mě nějaký zákeřný úpal či co to bylo za šlaka. V jednu chvíli mě rozbolela hlava na hranici únosnosti, začala jsem vidět třikrát a došlo mi, že je zle. Byla jsem tedy odvlečená do nejbližšího parku, udělala hají do trávy a alespoň hodinu prospala.
Bylo tedy naznáno, že další náročnější túry bude asi třeba vypustit, tak jsme to vzali jen do přístavu. A jelikož jsme měli nakoupenou celodenní jízdenku na tamní MHD, využili jsme toho a povozili se lodí, na což se lístek taktéž vztahuje. Ale ono je to vlastně jedno, protože to tam beztak nikdo nekontroloval. Viděli jsme tak další kus Hamburgu, zaoceánskou loď větší než panelák, ledoborec, ponorku, rybářské lodě... a v závěru krásnou pláž.
Konec zvonec, den se nachýlil a auto spolu s dalšími dálavami již volaly.
Stručné shrnutí: Město mnoha tváří. Na jedné straně Berlín, na druhé straně nepořádek & bordel v Las Vegas, na další zase ultramoderní a ultračisté gigantické zástavby, jinde pro změnu cihlově rudé domy a kovová přístavní monstra. Hektické milionářské město versus smradlavé ulice plné socek. Oheň a voda.
Nějakou tu konkrétní atmosféru jsem sice nenašla a místy se cítila až zoufale zmatená, ale ráda bych se ji tam vydala hledat podruhé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: