A ja blahove mela za to, ze se tomu vyhnu. Jenze biorytmy rekly NE!
Cely vcerejsek v pohode (priletela jsem o tri ctvrte na jednu odpoledne kanadskeho casu), cely dnesek jakbysmet, ale pred chvili (mezi patou a sestou odpoledni) to vypuklo v cele sve krase a ja mam tu cest na vlastni kuzi pocitit, co je to pravy a nefalsovany jet lag. Srdce mi busi o sto sest, ruce se mi klepou (pomalu ani neudrzim ten lahvac, ktery mi pan domaci vtiskl do ruky okamzite, kdyz jsem rekla, ze se necitim dobre), mam mzitky pred ocima a mozek se odstehoval do Humpolce. Podobny pocit, jaky bych mela, kdybych probdela dva dny. Cekam uz jen na to, jestli neco rozbiju, jestli nebudu mit halucinace nebo jestli budu jen tupe zirat a blabolit nesmysly. Oh happy day!
Vsichni, kteri cestujeme pres ocean, si to zjevne musime vyzkouset.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: