Puvodni staricke zlatokopecke mestecko v minulosti dvakrat do zakladu lehlo popelem. V dnesnich dobach, v tichych koncinach mezi horami a mezi lesy, dal moderni clovek vzniknout tomuto skvostu a puvodnimu Barkervillu znovu vdechnul zivot.





U kasy clovek zaplati poplatek, kvuli statistice sdeli, odkud prichazi a uz uz se mu otevira brana do casu davno minulych. Mladi dobrovolnici chodi v dobovych satech a tvari se, jako by se sem teleportovali z jine doby a naoko ziji svym puvodnim zivotem. Jezdi na konich, pecou buchty, prodavaji kozene veci, tradicni pecivo ci kuchynske nacini, kleveti na zaprazi...
Korunu cele teto pohadce nasadil okamzik, kdy jsem klecela v trave a z ruky krmila pridrzle zemni veverky. Nasedat do auta, jez me na konci dne odvazelo dale 21. stoleti vstric, se mi toho dne obzvlaste nechtelo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: