Edmonton. Takze zas a opet ve viru aglomerace. A pro me to znamena jedine, navic nevyhnutelne k tomu. Mesic v raji panenske prirody, cisteho vzduchu, kvalitnich potravin a buhvi ceho vseho jeste se nachyluje ke konci. Nyni uz jen par poslednich dni s civilizaci, vanou a splachovacim zachodem a hura zpet do Evropy.
Pada na me pliziva, ale zato dostatecne tvrda depka. Chci zpet do hor, k pruzracnym jezerum, nekonecnym lesum a vsudypritomnym medvedum.
A vsechny ty internety bych zakazala. Jen co jsem se po dlouhe dobe transformovala do stavu online, abych vyridila kupici se resty, chtelo se mi plakat. Veskere instituce tragicke a nefunkcni, lidi vesmes ubozi a sobecti, a to i ti, od kterych bych to proste necekala.
Vitej zpet v "moderni" civilizaci. Ach jo.
Nikdy v zivote bych zrovna do sebe nerekla, jak nadherne mi muze byt v prirode a jak moc se do ni budu touzit vratit po jedinem dni ve meste.
...a akumulator se toho dne zacal pomalu vybijet...
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: