Northern Lights

Absolvovan dalsi spanek v divocine. A tentokrat nejvic doslova. Stany jsme rozbili kdesi u Fort Nelson, tradicne uprostred lesu. Kemp byl temer vylidneny, par kroku od naseho nocoviste se nachazely jamy vyhrabane od medvedu a v noci kolem stanu slidili kojoti. O tom, ze to v techto koncinach nebylo zrovna nejbezpecnejsi, svedcilo i to, ze jsme uplne poprve dostali na noc protimedvedi klakson a tipy, jak spat a nespat, abychom neprovokovali wildlife.

Pred setmenim jsme se zasli projit k jezeru a prvne v celem svem zivote jsem mela tu cest zazit stav absolutniho ticha. Jen lesy, lesy, jezero, lesy, zeme a nebe. Ani cvrcek nezacvrkal, voda nesplouchla, kanadske kachny ani veverky nezakricely, vitr nezafoukal. Ticho takove, az nam z nej pocalo hucet v usich a museli jsme zacit hazet kaminky do hladiny rovne jako zrcadlo, abychom se presvedcili, zda jsme opravdu neohluchli.



Pred ulehnutim jsme se navic dockali i prijemneho prekvapeni, jez nam prichystala sama matka Priroda - na cerne obloze jsme mimo tisicu zaricich hvezd a proletajicich satelitu spatrili slabou polarni zari. Uznavam, ze nevedet, ze je to to, na co jiz tri tydny napjate cekame, tak mam za to, ze jde jen o prazvlastne tvarovana mracna.