Cesta do Bradavic

Proč? Protože z toho všeho kolem prostě mám takový pocit.

• Na začátku všeho jsem strávila celičký den, od rozednění po setmění, v přibližovadle na cestě na konec světa. (Což pro mě po pěti týdnech v Kanadě nepředstavovalo žádný výraznější problém)
  
• Vláčela jsem s sebou olbřímí zavazadlo, jež bylo větší i těžší než já. Jen sova tomu chyběla.
  
• Ubytovali mě na koleji. (Poprvé v životě na kolejích! Ano!!!)
  
• Ve vedlejším domku bydlí Hermiona. (Ultraüberterahyperaktivní slečna, jíž nemá nikdo rád, nicméně ona je přesvědčená o opaku, všechno ví, všechno zná, všechno má a všude byla. Zkrátka je geniální, co si budeme povídat. Jaká smůla, že její genialitu zatím objevila jen ona sama.)
  
• Furt nějak nerozumím tomu, co tu kdo po mně chce. Aneb držte mi pěsti, zítra jdu zařizovat další povinnosti ke Gringottovým.
  
• Někde mě podvedli a místo platidel mi dali leprikónské mince. Mizí. Moc. Rychle. Moc rychle a moc.
  
• Neustále se musíme někde hromadně řadit a dávat pozor, aby nás prefekti mohli zasvětit do tajů školy a celého města a následně nás tam i provést
  
• Mudlovské předměty jsou zakázány, aneb internet na koleji je... mno, není. Zatím. Snad zatím. Musím najít nějaké mocné protikouzlo.
  
• Přímo za oknem mám obrovský park s jezerem. Oliheň nevím, jezerní lidi už vůbec ne, zato fůra kejhajících kačen.
  
• Skřítci se namlsali a dali výpověď, vaříme si sami
  
• Máslový ležák! Skřítkovské víno!

P. S. Kde je Severus?

P. P. S. A kde je Lucius?