Písničky XXXXVI

Před pár dny se do mé hlavy opět v noci zatoulal zvláštní živý sen. Stála jsem v jedné z těch nekonečných a obrovských alejí ve Freiburgu podél šalintratě. Zlaté podzimní slunce snažně a prozatím úspěšně oteplovalo jinak pomalu prokřehávající zem, všude kolem poletovalo zlaté listí, vlahý větřík mě vískal ve vlasech. A já, já neskutečně šťastná si z plných plic si zpívala jednu písničku.

Viva la vida - In Extremo

Střih. Máme tu včerejšek, předvčerejšek, dnešek i další uběhlé dny. StuSie bar. Mensa bar. Kolejní život. Oslava narozenin. Longdrinky za 1 Euro. 20 panáků za 10 Euro. Německé pšeničné pivo. Nekonečná zábava do hodin časně ranních, či eufemisticky řečeno do poněkud pozdně nočních. Dobrá nálada, nekonečný smích, bezedné sklenice (a notně dná peněženka). A dnešek. Dnešek, kdy jsem opravdu stála na místě ze svého snu, všude kolem teploučko jen na tričko, slunce si klestilo cestu mezi všudypřítomným barevným listím... a z MP3 přehrávače mi do uší hraje ona píseň. Tak nechutně výstižná, ale tak chutně pozitivní.

<sub>"Der Himmel blank geputzt und leer
Laufen fällt mir viel zu schwer
Laternen gehen langsam aus
Frühmorgens auf dem Weg nach Haus
Der Säufermond legt sich zur Ruh
Ich schmeiß die Tür zu

Viva La Vida
Denn so ist das Leben
Viva La Vida
Ja, so ist das eben

Wir änderten der Welten Lauf
Ein Gläschen noch, ja dann reicht es auch
Um sechs Uhr schon wacht die Sonne auf
Derselbe Trott, tagein, tagaus
Ein später Hahnenschrei um Sieben
Da bleib ich lieber liegen

Viva La Vida
Denn so ist das Leben
Viva La Vida
Ja, so ist das eben

Vom Kirchturm warnt es dann um Acht
Hab meinen Vorhang zu gemacht
Dem faulen Pack nun ins Gewissen
Räkle mich in dicken Kissen"</sub>