Sama jsem si vždycky stála za tím, že mozku se věřit nedá, protože je až příliš racionální a plytký. Stejně tak se nedá věřit ani srdci, protože má tendence jednat zaslepeně, idealisticky a zbrkle. Člověk musí poslouchat instinkt, to něco, co má ukryté kdesi hluboko v sobě, a co se nikdy nemýlí.
Jenže co má dělat ve chvíli, kdy srdce smutkem a beznadějí pláče, mozek mu říká, ať si utře nos a postaví se zpět na nohy, neboť tu ta šance je a instinkt zarytě mlčí?
A mlčí doopravdy, nebo mu jen jednou bylo ublíženo natolik, že se stáhl hluboko do své ulity, odkuď ho není slyšet?
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: