Univerzita na německo-francouzský způsob

Ono je sice krásné to tvrzení, že v Německu všechno funguje a že ve všem mají onen vyhlášený a pověstný Ordnung, ale... Ale.

Ano. Tak tomu vážně ve většině případů je snad ve všech částech, Bundesländrech, městech, ve všech institucích, firmách a kdoví kde ještě. Ale vězte, že pokud se rozhodnete studovat na univerzitě, která sice teoreticky ještě leží na území Německa, ale prakticky to z ní máte co byste šnekem dohodili do Francie, musí se to logicky někde podepsat.

Nikdy jsem nepochopila, proč někteří chytráci věčně nadávají na naši univerzitu v ČR. Buď nikdy nevytáhli paty z města, nebo jsou to chroničtí stěžovači. Jinak to prostě nevidím. Já osobně jsem na ní nikdy v tomto ohledu neměla problém, vždycky vše fungovalo a když někdo nahoře náhodou něco nevěděl, tak to brzy zjistil, nebo mě ve vší slušnosti odkázal jinam. A nyní po zkušenosti s Albert-Ludwigs-Universität to prostě nepochopím už nikdy.

Ať už jde o základ na žaludeční vředy v podobě věci, které se nadává Learning Ageement, nebo zdejší nadšené pracovníky, či miliardy dalších problémů, které nás pronásledují již ode dne, kdy nás Univerzita na jaře kontaktovala poprvé, je to pořád o tom samém. Nikdo nic neví a nikoho nic nezajímá. A když už někoho něco zajímá, pak vězte, že leda to, jak ztrácet vaše dokumenty, zaměňovat je s cizími, přepisovat vaše smlouvy, zasukovávat či zamlčovat informace, být permanentně krank a hrát si na mrtvého brouka.

To jen tak na okraj, kdyby vás někdy někdo vzal po hlavě velkým těžkým předmětem a vy se náhodou rozhodli sem jet taky. Proboha živého, NE, pokud nejste Überflegmatik na ultimo non plus ultra. Jestli je vám toto všechno jedno, rádi proplouváte a z bordelu těch nahoře nadšeně děláte výhody sami pro sebe, nejspíš by se vám tu i líbilo. Já mám prostě ráda, když věci fungují jak mají a ne to, když mám veškerou práci odvádět já namísto laxních úředníků, kantorů a podobné zvěře. Za co je vlastně platí? Za vytvoření každé komplikace navíc pár desítek Euro jako bonus?

Nyní ale popojedeme přímo k výuce a Univerzitě jako takové. V čem jsou její klady? V čem zápory? Jak se liší v porovnání s tou naší?

Už když jsem v dobách gymnazijních byla v Německu na výměnném pobytu, velmi mě nadchl způsob výuky, která byla zaměřená mnohem více prakticky oproti našemu namlátit do hlavy kladivem a pokud možno o tom v reálu nevědět vůbec nic. Poté jsem totéž slyšela i od mnohých dalších, jež v Německu navštěvovali střední školy, gymnázia, či studovali univerzity. Teď to mohu potvrdit i já. Sice jsem si vzala jen přednášky a na ony praktické semináře byla moc líná, ale i tak jsem se nevyhla povinnému tutorátu k jedné z nich. Ten probíhá jednou za dva týdny, student se vždy za domácí úkol zabývá nějakým zadaným textem a poté se v další hodině onen text hlouběji rozebírá. Nebo jsme posledně dostali zadané otázky, byli jsme rozdělení do skupin a následně vysláni do knihovny pracovat s knihami, časopisy, skripty a s texty, abychom našli a následně co nejlépe formulovali odpovědi. Bravo.

Dle slov některých dalších, kteří zde navštěvují i ony semináře a dle rozhovoru se studentskou poradkyní, se dovolím vyjádřit i k nim. Práce s textem, praktická cvičení, hledání problémů, jejich uchopení, následná analýza a sepsání závěrečné práce. Takže žádné ctrl + c, ctrl + v, jak je tomu u nás. Pracovat, hledat, najít a pochopit. B-R-A-V-O.

I přednášky probíhají maličko jinak, než na co jsme zvyklí. Většinou je na nich povinná docházka a způsob ukončení se liší od programu. Kupříkladu na dvou z nich je to tak, že bakalářům k ukončení stačí pravidelná účast (plus někde i onen případný povinný tutorát) a na závěr předložení vlastních výpisů, kdežto magistry čeká zkouška.

Jakési rozčarování přichází v posluchárnách jako takových. Když tam jeden přijde, připadá si jako v chlívě. Všude kolem kelímky, papírky, obaly od jídla, kapesníčky, poházené papíry, reklamní letáčky... hnus a bordel. Toto by si u nás s největší pravděpodobností nikdo na akademické půdě, navíc v takovémto měřítku, nedovolil.

Další kapitolou jsou zde kuřáci. U nás mají buď kouření v okolí Univerzity vyloženě zakázáno, či k tomu mají vyhrazené prostory, aby ten smrad nemusel čichat nikdo, kdo ho čichat nechce. Ejhle. Na zdejší Uni to funguje tak, že pokud jste nuceni jít na nebo z přednášky, musíte se nejdřív před vchodem prodrat hustým zástupem několika desítek doutnajících a zapáchajících studentů a buď nedýchat, nebo se zadusit. Hnus číslo dva.

A když už jsme u toho smradu, tak bezďáci a socky z celého Freibugu mají očividně trvalé bydliště na zemi před Univerzitou, aneb i zde je o svěží odér permanentně postaráno. Takže povinná výbava zdejšího studenta = kolíček na nos.

Nakonec něco málo ke vzhledu. Vzezření zdejší Univerzity by se pro nás mohlo zdát poněkud silně neobvyklé, zato pro lidi z Regensburgu notně povědomé. Univerzity v obou městech mají totiž cosi společného. Vypadají jako vchod do metra. A to prosímpěkně bez jakékoliv nadsázky. A když si k tomu člověk ještě připočte to, že čas od času školou zazní zvuk, který jako by z nádražního amplionu vypadl (Tů-dů-dů), jeden si najednou není úplně stoprocentně jistý, kde se to vlastně zrovna nachází.