Není všechno zlato, co se třpytí...

...stejně tak není ani všechno hovno, co je hnědé.

A to je to, oč tu běží! První pohled nás může mnohdy nezdravě klamat.

Aneb to máte takto: obdržela jsem opravenou svou závěrečnou práci. Totiž... tu jsem popravdě obdržela už na přelomu roku, akorát až teď jsem našla odvahu se na ni podívat.

A málem to se mnou praštilo o zem. Vyučující nám na úvod vypracovala pěknou legendu:

Zelené označení: špatně zvolené slovo, výraz
Červené označení: gramatika
Modré označení: správnost napsání
Fajfka: chybějící slovo
Šipka: slovosled

...a moje práce tak při zběžném ohledání působila lehce jako kanárek. Zhroutil se mi svět.
(Nikdy se nenaučím německy! Vůbec neumím německy! Nikomu nerozumím! Nechápu to! Nedám dohromady jedinou větu! Už nikdy nevytáhnu paty z baráku a tím spíš na výuku ne!)
(Ostatně... proč nyní, kdy navštěvuju skupiny pokročilosti C1, mám myšlenky tohoto typu tak často, přičemž když jsem měla slabou A2, byla jsem suverénní až za hrob, šprechtila bez výjimky s každým, všem rozuměla a všichni rozuměli mě?)
(Sakra a vůbec? Proč jsem automaticky v předešlé větě pojila 'rozumět' se čtvrtým pádem a ne se třetím, jak se to dělá v češtině?)

Ale nakonec jsem posbírala všechnu odvahu a podívala se na onu zdrcující práci ještě jednou. A ono ejhle. Všechny ty neodpustitelné a zásadní chyby byly ptákoviny jako chybějící členy, respektive špatné skloňování (plus pár věcí, které nám na gymnáziu rvali do hlavy tak a ne jinak, a vida, v praxi je to právě naopak). Aha. Tak takhle to tedy máme. Když jsem se zamyslela, musela jsem sebekriticky uznat, že jsem lama. Vždyť co byli schopní napsat maturanti do slohovek a diktátů ve své vlastní rodné řeči?! Proti tomu byla tato moje práce pastvou pro oči.

Hned se cítím líp.

Ne, ve všech třech cvičeních mě těžko dali do třetích, tedy nejpokročilejších skupin jen tak pro srandu králíkům. A ne, všichni ti Němci, kteří se mnou na sobotní party mluvili a následně se ptali, jak dlouho že už žiju v Německu, protože jeden semestr mi nikdo nevěřil, si těžko dali kolektivně nějaký halucinogen, který je klamně přesvědčoval o tom, že mluvit umím.

Takže Rebeco, vraž si sakra facku, začni si víc věřit a... jdi si konečně nakoupit. Můžeš při tom třeba paní prodavačce popřát pěknej víkend, nebo tak něco.