Zelené pivo

Na zelený čtvrtek něco zeleného. Třeba zelené pivo. Ačkoliv má v tomto případě nejsilnější marketingovou masáž "pivo"var Sralobrno, rozhodli jsme se jej vehementně bojkotovat, protože ten jejich výplach žumpy nespasí ani přicmrndnutí Zelené. Pobrali jsme tedy pár džbánků a PETek, na Mendlově náměstí v duchu popřáli upřímnou soustrast všem těm zácpou trpícím a chuťovými pohárky neoplývajícím chudákům a vydali se na cestu vstříc minipivovaru Richard.

Že jsme s nápadem "beer to go" udělali dobře, jsme viděli hnedle v okamžiku, kdy jsme přišli k baru - všechny stoly byly buď plné, nebo na nich postávala důvěrně známá cedulka "Rezervace". Papíry s tímto nápisem se však dokonce povalovaly i po baru (nedivila bych se ani parapetům) a v knize rezervací jsem si povšimla obrovského červeného nápisu: "PLNO!!!"

Na naplnění všech našich nádob se tak logicky čekalo celou věčnost, ale to ničemu nevadilo, neb jsem opodál objevila nějaké zajímavé pivní časopisy pro odborníky (zvažuju předplatné), kde jsem se mimo jiné dočetla, proč je Berliner Weisse tak nezvykle kyselé (prý původně pochází z kraje až kdesi u Belgie a z jejich nakyslých piv také vychází, postupem času se jeho výroba přesunula do Hamburgu a v Berlíně skončila teprve nedávno) a rovněž se stihla pousmát nad tím, že pivo gueuze v něm přirovnali k "typickému aroma pánských záchodků" (mně sice evouke vyblitý lák od okurek, ale budiž).

Zpětně mě docela mrzí, že jsme si s sebou nevzali fotoaparát, protože zachycení okamžiku, kdy jsem poté v autě při projíždění městem vyvažovala hladinu džbánků, abych oné drahocenné tekutiny rozlila co možná nejméně a mezi stehny navíc přidržovala ještě svůj osobní pivní kelímek, který jsem si v rámci žízně a čekání poručila, by jistě stálo za to.

"Vypadává mi kalíšek! Zastrč mi ho víc mezi nohy!"

Večer zeleného čtvrtka se tedy následně vydařil více než na výbornou. S kolegy z univerzity (Ha! Mezifakultní sešlost! FI, ESF, LF, FF, PdF, PrF!) jsme si dopřáli nejen chutné zelené pivo, ale navíc jsme si ho vypili v klidu a pohodlí privátu, aniž bysme museli od čtyř hodin od rána stát frontu na nějakou restaurační zahrádku, jako by šlo o lístky na Madonnin koncert.