Weiter, weiter ins... Leben

Za posledních několik týdnů, možná i měsíců jsem se nezastavila. Dny mají na můj vkus nějak málo hodin a noci se zdají jen jakýmsi přeludem. Nejenže se bavím, sportuju a celkově (spokojeně) žiju, ale k tomu pracuju na několika věcech současně. Navíc obepisuju další a další lidi a sháním další a další kontakty a hledám další a další projekty. A největší paradox na tom je ten, že nemusím. Že nejenže nemusím, ale navíc mě to i všechno neskutečně baví. Asi se na stará kolena stávám workholikem. Asi určitě. Včera jsem snad poprvé v hospodě se známými přemýšlela nad tím, že je to ztráta času, když bych přece mohla sedět u notebooku a dělat, protože tam na mě čekají rozpracované úkoly a asi deset doručených nepřečtených mailů.