Před třemi lety jsme s M. byly na Masters of Rock a zazněla na nich písnička, jež přesně popisovala dění v našich životech, byla tichem před bouří, předzvěstí katastrofy. Letos jsem se neúčastnila. (Popravdě od toho roku jsem se vlastně vůbec neúčastnila.) Avšak i tak vím, že na nich vystupovala skupina, jejíž jeden text pro změnu naprosto vystihuje dění současné.
"I can't sleep, cause it’s burning deep inside
Like gasoline, a fire running wild
No more fear, cause I’m getting closer now
So unreal, but I like it anyhow
I go faster and faster and faster
and faster and faster and faster and faster
I can’t live in a fairytale of lies
And I can’t hide from the feeling cause it’s right
And I go faster and faster and faster and faster for love
And I can’t live in a fairytale of lies
I can feel that you’ve mezmerized my heart
I feel so free
I’m alive, I’m breaking out
I won’t give in, cause I’m proud of all my scars
And I can see I’ve been wasting too much time
I go faster and faster and faster
and faster and faster and faster and faster
I can’t live in a fairytale of lies
And I can’t hide from the feeling cause it’s right
And I go faster and faster and faster and faster for love
And I can’t live in a fairytale of lies
A fairytale of lies"
Před nedávnem jsem vyslovila vážné obavy o svou budoucnost, protože jestli to takto bude pokračovat dál, stane se ze mě workholik.
Pracuji a získávám zajímavé zkušenosti. Dokončujeme jeden česko-německý projekt, jehož vznik mám sama na svědomí. Začínáme s jedním projektem celoevropským. Hledám si bydlení. Nonstop komunikuji s celou řadou lidí, vyřizuji, zařizuji, dohledávám, zadávám do systému, překládám a co já vím, co všechno ještě. Nic z toho teoreticky, možná, zítra, či za rok nebo "jednou", nýbrž teď, aktuálně, v reálném čase.
Jinými slovy můžu se ze všeho posrat. Po příchodu domů si zpravidla ještě za světla na chvíli lehám, přičemž se budím v poledne druhého dne, ještě oblečená, nemytá a nechápu, co se to a jak se to zase to. Už jen zachrochtat.
Ale spokojená a šťastná. Jen... předevčírem mi přišla nabídka, jestli nechci trochu pohnout s tím svým učením se hraní na basu a přidat se k jednomu revivalu. Nechtěli/neuměli byste někdo zařídit, aby měl den tak padesát hodin? Ráda bych stíhala i toto a to už teď nestíhám vůbec nic z toho, co bych chtěla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: