Za běhu

Zas a znovu. Nebo spíše ještě stále. Moc málo času a tolik věcí k podnikání. Tentokráte však ty pracovní a sebevzdělávací záležitosti na krátko ustoupily do pozadí a o své slovo se přihlásily letní radovánky a spolu s nimi ruku v ruce výborná nálada a milí lidé.

• Máme za sebou Laser game v Brně. Jestli něco můžu jednoznačně doporučit, je to tato kratochvíle. A vězte, že jak se na mnou uvedeném odkazu píše, že si tvrdě máknete, tak je to pravda. Za posledních x let si - kromě chřipky a s ní spojenými čtyřicítkami - nevybavím jedinou situaci, kdy by ze mě takto lilo. Čtvrt hodiny v kuse po tmě běháte, kryjete se a střílíte. Bezvadná kolektivní věc! (A ty olbřímí modřiny po celých rukou, které jsem si odnesla jako památku, mi zajšťují pozornost od všech lidí, na které náhodou někde narazím.)
  
  
• Vzhledem k panujícím vedrům jsme se opakovaně byli koupat v lomu. Srandy kopec, zážitků na rozdávání. Nejradši bych se na dobu neurčitou přestěhovala přímo na místo činu, nejlépe někam pod stan. A gril s sebou.
  
  
• Vyškov a růžový Hoegaarden. Srdečně-jazyková záležitost!
  
  
• Puťák do Černé Hory. Ano, čtete správně. Venku Sahara, každý normální člověk leží někde ve stínu nebo u vody, nejlépe ve stínu u vody a tlupa zástupců (j)elit(y) národa podniká výlet přes pole, stráně a lesy. Na rozhledně jsme málem odpadli a okupovali ji asi tak půl dne, než jsme fyzicky i psychicky byli schopni pokračovat dále, ale nakonec jsme přeci jen zdárně došli do cíle, kde jsme v šesti lidech asi trhli světový rekord v množství vypitých nápojů. Propocení oblečení bylo přibližně totožné s výše jmenovanou Laser Game.
  
  
• Dnes vyrážíme dále. Na sever. Berlín, Stralsund, Rujána, Rostock, Warnemünde a kdo ví, co ještě. Reise weiter!