Písničky LII

Po téměř dvoutýdenní absenci se mi nakupilo mnoho práce. Celý týden jsem pomalu nevycházela z domu a pracovala a když už jsem náhodou vyšla, tak za prací. Měla bych ještě pokračovat, ale můj mozek už odpískal padla.

Otevřela jsem okno dokořán, aby na mě dýchala ta krásná noc. Otevřela jsem i lahev značkového portského, jež jsem loni darem dostala... a dostala chuť na to, pustit si jednu písničku. Písničku, jejíž název jsem dnes někde zahlédla a ovanula mě vůně jakési nostalgie. Vzpomínek na mé tehdejší úžasné bydlení a tak nějak na všechno s tím spojené. Nechala jsem se příjemně pohltit vzpomínkami a nešlo odolat.

Je zvláštní s odstupem pozorovat, že není všechno zlato, co se třpytí...

<sub>"Im Sturz durch Raum und Zeit
Richtung Unendlichkeit
Fliegen Motten in das Licht
Genau wie du und ich

Wrap your fingers 'round my neck
You don't speak my dialect
But our images reflects
Drawn together by the flame
We are just the same
Embrace the wind and fall into
Another time and space

Gib mir die Hand
Ich bau dir ein Schloß aus Sand
Irgendwie irgendwo irgendwann
If we belong to each other, we belong
Anyplace, anywhere, anytime

Im Sturz durch Zeit und Raum
Erwacht aus einem Traum
Nur ein kurzer Augenblick
Dann kehrt die Nacht zurück

Bits and pieces from your storm
Rain upon me as they form
Melt into my skin and I feel warm
Sweep upon me like a wave
We are young and brave
Embrace the wind and float into
Another time and space

Gib mir die Hand
Ich bau dir ein Schloß aus Sand
Irgendwie irgendwo irgendwann
If we belong to each other, we belong
Anyplace, anywhere, anytime

If we belong to each other, we belong
Anyplace, anywhere, anytime
I'm going to any way you coming from
Anyplace, anywhere, anytime..."</sub>

Vaše vlastní vzpomínky jako by byly jakýmsi krásným přeludem, jež se rozplyne jak mávnutím kouzelného proutku, když si uvědomíte tehdejší realitu, kterou jste vidět odmítali.

Toužila jsem cestovat. Neměla jsem s kým. Žila jsem pro budoucnost, ve kterou jsem fanaticky věřila. Upínala jsem se k jedinému fiktivnímu, protože reálného jsem toho moc neměla. Proboha, jaký je to rozdíl s dnešními dny, kdy cestuji, na budoucnost se těším, minulostí se bavím v dobrém i zlém a v přítomnosti žiju. Žiju a užívám si každý závan větru i každý tlukot svého srdce. A ano, právě této minulosti, těmto konkrétním dnům a jim, co následovaly záhy po nich, za to všechno vděčím. Je to zvláštní pocit.

Dej mi ruku. Postavím ti zámek z písku. Nějak. Někde. Někdy. Ve zhroucení časoprostoru probudit se ze snu, který trval jen krátký okamžik.

Vůně dřeva a kovu. Kůže a dotyků. A zámků z písku.

Z písku, který tehdy dal základy pevnému betonu.


Anyplace, anywhere, anytime - Nena & Kim Wilde