Lidi!

"Teda Rebeco, ty jsi ale kočka..."
"Že? Já to říkal vždycky. A včera jí to obzvlášť slušelo!"
"Byla ožralá?"

(Ne, nebyla. To až den poté.)

Denní heslo č. LI

"Svět se letos zbláznil. Ale ty suverénně vedeš."

Máme rádi zázvor

"Ježiš, ty sis do toho čaje nakrájel ten chuj?"
"To není žádnej chuj!"
"To je fakt, chutná to mnohem hůř než chuj."
"Chuj nechutná. Chuj pomáhá."

Zase ta gramatika

Poslední dobou si připadám podobně jako Worf ze Star Treku v díle Parallels. Nejenže mě už několik dlouhých týdnů pronásleduje jedno deja-vu za druhým, teď se mi dokonce přihodilo to, že když jsem se v jazykovce zeptala na jeden konkrétní gramatický jev, tak mi bylo odpovězeno, že něco takového v němčině neexistuje. Prosím? Ve Freiburgu jsme se tou neexistující věcí zabývali rovnou několikrát. Buď jsem spadla z Marsu já, nebo lektorka, nebo jsem se vážně ocitla v paralelním vesmíru. Nebo se opravdu blíží konec světa.

Písničky LV

<sub>"Tausend Mal hab ich mich betrogen
Tausend Mal hab ich dich gekränkt
Tausend Mal zuviel gelogen
Tausend Mal alles verdrängt
Alles, alles, alles verdrängt

Doch in dieser einen Stunde
In der ich dich verloren hab
Weiß ich was ich dir angetan
Und breche über mich den Stab

Wollte doch mehr hinterlassen
Weiß nicht wohin mit meiner Wut
Außer gegen mich gerichtet
Doch selbst dazu fehlt mir der Mut

Dort wo der Horizont
Sich mit dem Meer verbindet
Dort wollt' ich auf dich warten
Auf dass du mich dort findest

Tausend mal zuviel versprochen
Tausend Mal dasselbe Leid
Tausend Mal dein Herz gebrochen
Tausend Mal zu spät bereut
Zu spät, zu spät bereut

Doch in dieser einen Stunde
Wenn der Wind sich plötzlich dreht
Habe ich den Sturm geerntet
Den ich selbst einst ausgesät

Wollte doch mehr hinterlassen
Wollte mehr doch für dich sein
Als ein würdeloser Körper
Abgekratzt vom Pflasterstein

Dort wo der Horizont
Sich mit dem Meer verbindet
Dort wollt' ich auf dich warten
Auf dass du mich dort findest"</sub>

Lidi, já se vám musím smát. Živote, tobě taky. A sobě asi nejvíc.

Horizont - In Extremo

Sebedůvěro, kde jsi sakra byla?

Aktuálně si nemůžu hledat práci, protože neumím německy. Samozřejmě.

Tak si tedy najdu jazykovku, abych s tím něco udělala. Jenže kurz jaké úrovně? Protože německy opravdu neumím, C1 bych rozhodně nezvládla. Přihlásím se na úroveň B2. Mno, abych tuto situaci uvedla na pravou míru: Kdysi jsem co se němčiny týče byla docela silná v kramflecích. Pak jsem ale poměrně dlouho nepromluvila ani slovo a poté následovalo půlroční utrpení a naprosté fiasko v podobě freiburské jazykovky a kurzu Grammatik III, kde jsme sice oficiálně probírali úroveň B2-C1, nicméně v reálu obtížnost odpovídala takové C100. Sebevědomí v čudu.

Naštěstí jsem se ale před definitivním upsáním na B2 kurz takhle jednou v noci vrátila z návštěvy pivovaru a s poslední přeživší nadějí se jala zkusit orientační české rozřazovací testy německého jazyka a dát si tak alespoň šanci. V průběhu testování svých znalostí jsem shledala, že už i otázky samotné jsou plné chyb a s nosem nahoru se rozšafně přihlásila na úroveň C1. (Zajímalo by mě, jak si někdo může vůbec dovolit zveřejnit takovou prasárnu, ale tím se fakt asi nebudu zatěžovat, nebo bych musela založit konkurenta stránce 1000 věcí, které mě serou.)

Popojedem tedy dále ke kurzu samotnému a k mému vůbecneumění němčiny. První den jsem na výuku přicházela se staženým svěračem a strachem. Strachem ze společenského znemožnění, přeřazení do kurzu nižší úrovně, poplivání, ponížení, popravy, deportace a doživotního vyloučení jak ze školy, ze země. A taky z toho, že vlivem mé hrozné němčiny umře někde na světě malé koťátko.

Aha. Nyní si po pár dnech zpětně říkám, jaké to byly nadmíru zajímavé vize. Realitou je... že jsem se spíš než v jazykové škole měla zastavit ve ztrátách a nálezech, jestli někde náhodou nenašli mou ztracenou sebedůvěru. V praxi se naše céjedničková skupinka skládá z:

• mládence, který tam vůbec nechodí a pokud se náhodou splete, tak jednu větu koktá čtvrt hodiny
• slečny, která tam sice chodí, ale celý den vydrží zarytě mlčet
• slečny, která v Německu žije a pracuje téměř 4 roky, navíc je za Němce provdaná
• slečny, která pracuje a žije v Německu
• mě

A soutěžní otázka za deset milionů zní, kdo z nich ovládá řeč nejlépe? Ach jo. Jdu si dát facku. Příště prostě C2 a neseru se s tím.

Písničky LIV

Das alte Leid - Rammstein

Nevím. Nevím přesně, co všechno se to poslední dobou děje a proč se to děje. Jak celkově, tak i mně. Vím jen jedno. Něco dělám špatně a nevím co. Nebo možná vím. Jen si to nechci přiznat. Nebo to jen nechci přiznat jiným. Nebo zkrátka jen nevím, co s tím. A pokud vím, co s tím, tak nevím, jak s tím. Sama proti sobě. Ale asi bych to měla stihnout vyřešit do toho "konce světa", ne? Neznáte nějakou dobrou uklízecí četu? Nebo ověřený program na defragmentaci mozku?

Vracím se ke starým písničkám. Poslouchala jsem je už na základní škole a jejich textům tehdy nerozuměla. Tedy, ne že nerozuměla, spíš jsem je nechápala. Zvláštní, že s každým rokem je chápu čím dál tím víc a objevuji v nich stále nové a nové věci...

<sub>"Aus der Bohne und in das Licht
ein Wesen mich zu gehen drängt
für die selbe Sache und das alte Leid
meine Tränen mit Gelächter fängt
Und auf der Matte fault ein junger Leib
wo das Schicksal seine Puppen lenkt
für die selbe Sache und das alte Leid
Weiß ich endlich hier wird nichts verschenkt

Aus der Bohne und in das Nichts
weiß jeder was am Ende bleibt
die selbe Sache und das alte Leid
mich so langsam in den Wahnsinn treibt
und auf der Matte tobt derselbe Krieg
mir immer noch das Herz versengt
die selbe Sache und das alte Leid
Weiß nun endlich...

Ich will ficken!

Nie mehr das alte Leid!..."</sub>