Nevím. Nevím přesně, co všechno se to poslední dobou děje a proč se to děje. Jak celkově, tak i mně. Vím jen jedno. Něco dělám špatně a nevím co. Nebo možná vím. Jen si to nechci přiznat. Nebo to jen nechci přiznat jiným. Nebo zkrátka jen nevím, co s tím. A pokud vím, co s tím, tak nevím, jak s tím. Sama proti sobě. Ale asi bych to měla stihnout vyřešit do toho "konce světa", ne? Neznáte nějakou dobrou uklízecí četu? Nebo ověřený program na defragmentaci mozku?
Vracím se ke starým písničkám. Poslouchala jsem je už na základní škole a jejich textům tehdy nerozuměla. Tedy, ne že nerozuměla, spíš jsem je nechápala. Zvláštní, že s každým rokem je chápu čím dál tím víc a objevuji v nich stále nové a nové věci...
"Aus der Bohne und in das Licht
ein Wesen mich zu gehen drängt
für die selbe Sache und das alte Leid
meine Tränen mit Gelächter fängt
Und auf der Matte fault ein junger Leib
wo das Schicksal seine Puppen lenkt
für die selbe Sache und das alte Leid
Weiß ich endlich hier wird nichts verschenkt
Aus der Bohne und in das Nichts
weiß jeder was am Ende bleibt
die selbe Sache und das alte Leid
mich so langsam in den Wahnsinn treibt
und auf der Matte tobt derselbe Krieg
mir immer noch das Herz versengt
die selbe Sache und das alte Leid
Weiß nun endlich...
Ich will ficken!
Nie mehr das alte Leid!..."
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: