Tak jsme zpátky doma.
A že se toho za těch pár dní stihlo docela požehnaně. Kupříkladu potkat zajímavé artefakty ze zbylých vánočních stromečků. Přecpat se baklavou. Ochutnat zatím úplně nejluxusnější pho v Berlíně. Najít nejen útulnou hospůdku s pivy z jednoho malého pivovaru (až na jejich tmavý, který chutnalo jako pendrek s omítkou, byly vážně výtečný), ale i parádní pivovarskou restauraci (se zatím nejlepším berlínským pivem). Taky jsem objevila místečko, které ve mně docela evokovalo Amsterdam - pěkné domky, mostík přes řeku a mnoho kol... a přes den se to tam hemží podivnými existencemi, ze kterých mám strach.
A taky jsme se včera nějak bavili o tom, že nejčastější německá příjmení mají být Schneider a Schmidt, tak jsme se smíchem obcházeli zvonky u každého domu a ověřovali statistiky. Schmidtové bydleli snad v každém vchodě (někde i několikrát), k nim ještě Müllerové, zato Schneider jen jeden. K tomu leda tak na každém prdu Änderungsschneiderei, takže máme pocit, že se sčitatelé trochu sekli. Navíc jsme na těch zvoncích narazili na vtipný bonus, jako Kamarad Duck nebo Koza Krause a notně si tak prodloužili život.
A aby zase jednou 24 hodin na jeden den nebylo málo, pustím se do dalších dvou projektů, cha!
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: