Písničky LVII

Sedíme na privátě (akorát že u nás se tomu teď říká Wé Gé), pijem pivo a relaxujem. A posloucháme hudbu. Povinnosti a starosti jsme pro tuto chvíli vypustili z hlavy. A jak to tak často chodí, vzbudí ve vás slova konkrétních písní, jejich tóny a melodie nekonečně rozsáhlé vzpomínky. Vzpomínky na lidi, vůně, pocity, situace... na všechno to, co už dávno odvál čas. Ale uvnitř... uvnitř si to mnohdy - ať u více či méně - neseme stále.

<sub>"Poď sem, nech sa stebou zblížim
Poď sem, ja ti neubližim
Poď sem, ja ťa nezbijem
I'm sorry, I'm Lesbian

Poď sem, pustim Iron Maiden
Poď sem, nalejem ti za jeden
Poď sem, s barskym nepijem
I'm sorry, I'm Lesbian

Lesbian's and Gay's song

Poď sem, spolu mame v plane
že ťa okupem vo fontane
tak otvor branu lebo ju rozbijem
I'm sorry baby, I'm Lesbian

Viem, neopakuj mi to stale
ja som vyrastol na Death Metale
ja takymto veciam rozumiem
I'm sorry... ale ved ja viem..."</sub>

Je tomu tak dávno. Tančila v rockovém klubu s Ní. Existovaly tu jen Ona a Ona, samy pro sebe. Dvě zamrzlá srdce v trní, která se raději dobrovolně rozhodla pro hibernaci. Čas i prostor byl pouze jakýmsi přeludem. Když jednu z nich přišel obtěžovat podnapilý mládenec chtivý zvířecího sexu někde venku za keříkem, byl tou druhou odpálkován.

"Hej! Ta je moje."

Později spolu s Ní tančila znovu. A znovu. V tom samém klubu, na tu samou píseň. Za jiných okolností. Srdce mezitím již stihlo rozmrznout. Čekala na Něj, protože se jí měl ozvat. Čekala a on stále nikde. Stále nikde, protože práce šlechtí. A hrudí se jí pomalu začínal rozléval jed, který ji rozkládal zevnitř. Pomalu a dlouhodobě...

Pohled do jiného světa, do jiných časů, na jiné lidi. Na jednu stranu jsem ráda, že to vše je již historií, pouze popsaným papírem a otočeným listem, leč na stranu druhou... nevím proč, ale v něčem mi to přeci jen masochisticky chybí...

L.A.G song - Horkýže Slíže