To váš kostel neumí!

Protože kříže byly za ta dlouhá staletí už too mainstream, září nám tu teď do noci nitroděložní tělíska.

Nasrat.

Protože dostat už 6. antibiotika v řadě za sebou je přesně to, co chceš.

A co víc - před Silvestrem!

Seru na to. Začínám po Novým roce. Prvního radši ne, protože ony ty pořekadla a pranostiky nejsou na světě úplně jenom tak pro srandu králíkům.

Denní heslo č. LIV

"Říkali, že na Jižní Moravě nebude fókat. Tak buď si tu ten větr zapomněl ocásek, nebo hlavičku."

Farmaceutika ze západu

Jeden si vůbec nepřipadá divně, když je zrovna na návštěvě v ČR, neplánovaně nutně potřebuje nechat předepsat další lék a doktor se nechá slyšet, že vám na to napíše nějakou úplnou novinku ze západu. Cítíte se napůl jako páv, protože úplná novinka ze západu je prostě úplná novinka ze západu a napůl jako paranoidní pokusná krysa, protože co když to z toho západu na ten dálný východ posílají jen na otestování, jestli to lidem nerozleptá vnitřnosti nebo tak něco.

Než jsem si krabičku vyzvedla v lékárně, byla jsem přesvědčená, že Made in USA, Švajc nebo minimálně Bavorsko. Omyl.

Vyrobeno v Drážďanech.

Západ jak malovanej. Žblecht.

Někteří lidé mají úžasný dar...

...naprosto se vám zhnusit během dvou vteřin.

Jednoho krásného dne poslední doby došel do naší sluje pan opravář, protože televize začala kuckat. Já bych to sice rovnou postavila do chodby s lístečkem, ať si to někdo vezme, ale udělat to, tak asi muž udělá totéž se mnou.

No a tento pan opravář byl nejdřív strašně fajn, vtipný, komunikativní, prostě pohodář, dosud u jemu podobných v takové míře nevídáno. Dokud se s politováním a obavou v očích nepodíval na můj notebook a starostlivě neprohlásil:

"Měli byste zůstat u Macu a ne se vracet na Windowsy..."

Příště si tu televizi radši opravím sama kladivem a budu mít od takovýchto mudrců pokoj. To bych si teda fakt pomohla, downgrade za sedminásbnou cenu. No neber to!

Denní heslo č. LIII

Weihnachtsmarkt.

"Podívej, anální kolíky!" 

"Podívej, už použité anální kolíky!" 

Mik, miku mik, miku Mikuláš...

"Dnes chodí Mikuláš, našla jsi něco za oknem?"
"Odpadky a gauč."

Go Ost!

Fakt, že je ČR oproti Německu pozadu, může mít občas i jisté nesporné výhody. Jako například tehdy, když začátkem podzimu zoufale obejdete a objezdíte několik drogerií v Berlíně, protože si chcete koupit limitovanou edici očních stínů, která se má prodávat až do konce roku, ale všude jsou dotyčné stíny už dávno beznadějně vyprodané, tak zamáčknete slzičku a v duchu se s nimi rozloučíte, načež vám nyní zavolá vaše matka, že právě přišly do ČR. Oh, happy day, nakoupila mi jich do foroty a já se tak můžu na Vánoce těšit o to víc.

Diospyros kaki

Máte rádi kaki? Takové to oranžové exotické ovoce?

A všimli jste si někdy, že jeho pach připomíná sperma?





Máte ještě stále rádi kaki?

ATB

"Pozitivní je, že moje nová antibiotika zatím nevykazují žádné vedlejší účinky. Méně pozitivní už pak je, že moje nová antibiotika zatím nevykazují účinky vůbec žádné."

Na počátku všeho

...byla věta: "K té věci se nepřiblížím ani na metr!"

Pár měsíců poté jsem na té věci měla procestované nejen příberlíní, ale i absolvované dovolené ve Švédsku, v severním Německu a v ČR.

Asi jsem se zamilovala. A asi mě za to doma nepochválí.

Brm, brm.

P. S. Při první jízdě jsem samozřejmě vůbec nekřičela! Ani trošičku! Ehm.

Rodiče vždy ví, jaká strava je pro jejich ratolesti nejlepší!

"Mami? Co že to mám všechno na jídlo v tom kufru?"
"Nutellu, zrní, raciolky, šampon."

Idiots. Idiots everywhere.

Dnes jsem tak jela autobusem po Praze a dopustila se přitom toho osudového omylu, že jsem si na uši nenarazila sluchátka s nějakou hudbou a byla tak nucená poslouchat obligátní hovory plebsu. Dozvěděla jsem se tak mnoho zcela zásadních informací! Kupříkladu to, že jako průvodce cestovního ruchu může člověk pracovat až poté, co zaplatí přes deset tisíc za kurzy u Tyrkysu, že cizinci okrádají stát, protože přijedou do země, pracují na černo a k tomu čerpají podporu v nezaměstnanosti a že je strašné, že v Praze provádějí turisty cizinci. Měla jsem co dělat, abych se ovládla a nezeptala se těch dvou seschlotin, z jaké galaxie to sem spadly.

Takže pro vás, kteří si fakt myslíte, že svět funguje takhle:

1. Vyndejte si laskavě hlavu z prdele.
2. Průvodcování je volná živnost a kurzy k ní fakt nepotřebujete. Pokud nechápete, co to ta volná živnost přesně znamená, zagooglete si. 
3. Cizinci nečerpají ani halíř, pokud u nás rok předtím nepracovali. Nějaké další otázky?
4. Cizinci nikoho neokrádají, pokud platí daně, dokonce do státní pokladny přispívají. Objev Ameriky!
5. Co je na tom, že po Praze provádějí cizinci? Asi umí líp anglicky než vy. Jste loser, se s tim smiřte.

Ovoce kam se podíváš

"Natrhej po cestě někomu jabka a udělej si kompot."
"To by šlo, v Berlíně máme Jablek mnoho."

Písničky LVIII

Byla zima. Březen. Standardně nejodpornější měsíc z celého roku.

Takový ten pocit, že se člověku zhroutí vše. Minulost, kterou budoval, přítomnost, na kterou spoléhal a budoucnost, ve kterou věřil.

Občas lidi vsadí vabank na jednu kartu, které bezvýhradně důvěřují. A občas se z té karty stane černý Petr. Všechno se hroutí od základů. Do základů. Jak domeček z karet.

_{"Ich hab' gelogen,
für dich die Welt betrogen.
Für dich hab' ich den Traum gelebt,
der jetzt zu Ende geht.
Ich war ganz oben für dich.
Ich ging zu Boden -
für dich hab' ich den Halt verlor'n,
doch ich hab' mir geschwor'n..."}

Venku byla tma. Lilo jako z konve.

Běžela temnou ulicí a slzy jí tekly po tváři. Chlad ani vodu nevnímala. Byla tak vyčerpaná, že takové malichernosti její tělo jednoduše neregistrovalo.

Zbytky posledních sil koncentrovala na jedinou myšlenku. Jedinou myšlenku, paradoxně odpovídající slovům písničky, která jí v tu chvíli hrála do uší.

_{"Die Hölle muss warten,
es ist noch nicht an der Zeit für mich zu geh'n.
Trotz all meiner Taten, die Hölle muss warten -
es ist noch nicht Zeit für mich zu geh'n."}

Nenadešel její čas. Nevzdá se. Tohle je věc, kterou nevzdá. Dokud bude dýchat. Byl to žár v hrudi, který sytil zbytek ledového těla.

_{"Denn nach allem was geschah, ich bin immer noch da.
Es gibt noch so viel für mich zu tun.
Ganz egal, was auch kommt, ich nehm' alles in Kauf.
Was auch immer geschieht, ich geb' nie auf!"}

V tu chvíli ještě netušila, jak tato písnička modeluje její osud.

A už vůbec ne to, že necelou půlhodinu poté potká takového člověka, jako zatím nikdy předtím.

Eisbrecher - Hölle muss warten

Soumrak padá

Jsem dřevo a můj orientační smysl se pohybuje v záporných hodnotách. Jinak si totiž dost dobře nedovedu vysvětlit výsledek svého dnešního výletu na kole.

V jednu chvíli kdesi za devatero parky a devatero kebaby sebekriticky naznám, že už jako docela stačilo, sil už moc nezbývá a bude lepší to otočit, načež samozřejmě suverénně pokračuju ještě asi hodinu zběsilým tempem na úplně opačnou stranu a kdyby mě posléze cedule s varovným nápisem "Schönefeld ->" na můj omyl neupozornila, pravděpodobně jsem došlapala až do Prahy.

Těm nahoře toto na rozdíl ode mě nestačilo, tak si společně odhlasovali, že to bude chtít ještě nějaký efektivnější závěr, vlivem čehož jsem navíc jako bonus notnou chvíli bloudila v obrovském lese / parku, kde mě nakonec k smrti vyděsil vozíčkář na elektrickém (ještě to tak!) elektrifikovaném křesle, který se zjevně zhmotnil ze vzduchu těsně za mnou. O tom, jaká mě jímala hrůza, že se setmí dřív, než se odtam vůbec vymotám a já tak zůstanu trčet kdoví kde v nekonečné zeleni (kde určitě straší), ani nemluvě.

Nicméně bylo pěkné zas a znovu sledovat, jak se skutečně každá část města liší rázem - a tedy jednoduchá legenda pro případ, že se mi podaří ztratit v relativní blízkosti místa bydliště:

• Je-li tu hodně stromů, je to Treptower Park / Plänterwald.
• Je-li tu hodně ošklivých paneláků, je to Lichtenberg. 
• Je-li tu přespříliš exotično a dopravní předpisy jsou něco jako cizokrajná bakterie, je to Kreuzberg.
• Je-li tu konečně zase jako u lidí, je to Friedrichshain. Halelůja.

Konečná. Konečně.

Nemůžu tomu uvěřit. Tak už i já jsem nakonec tu školu dodělala a můžu se konečně cítit jako plnohodnotný člověk, protože jak mi předtím někteří naznačovali, jen písmenka před jménem, to je to, co udělá z mrzkého mlže člověka a garantuje mu to jen a jedině samá pozitiva a sociální jistoty, prostě ho to vystřelí do stratosféry mezi duhu zvracející jednorožce.

Nejdřív jsem nastoupila o dva roky později, protože napřed zdravotní problémy a pak se mi na vysokou prostě nechtělo, posléze jsem na ni během prvních semestrů kašlala, protože jsem tou dobou měla výbornou práci v úplně jiném oboru, která mě bavila, naplňovala a já počítala s tím, že mě bude živit tak nějak nafurt, jenže člověk často míní a ono prd. No a pak přišel Erasmus a následně dlouhodobé přerušení studia a přestěhování do Německa. Nakonec se sešla taková souhra náhod, že jsem zhodnotila, že když už mi toho zbývá tak málo, jako dva předměty, bakalářka a státnice, nebudu rebel, navíc čistě pragmaticky se mi můj obor v Berlíně maximálně hodí.

Samozřejmě mě vůbec nesralo, jak se můj muž neustále divil, že se jako v ČR musí dělat státnice, když u nich stačí jen bakalářka a hotovo. Realistický hlásek, který mi našeptával, že náročnost celého studia v Německu se s tou českou nedá moc srovnávat, takže bych měla držet čelist, byl i tak soustavně přehlušován mým vnitřním grrr.

Nakonec se neukázaly největším problémem státnice, nýbrž byrokracie. Musela jsem stihnout udělat zkoušku (klasicky a notně netakticky tu, které jsem se od prvního semestru bála jak čert kříže, a tak jsem si ji valila jak ten hovnivál kuličku až sem) na první pokus ("Buď k testu při odevzdávání nenápadně přibalím tlačenku... nebo se potřu slivovicí a budu ho vábit") a nechat si ihned ten den zapsat známku (čímž jsem pana magistra obtěžovala natolik, že mě od ní málem rovnou vyrazil), posléze se mi snažili namluvit, že mezi uzavřením známek a státnicema musí být minimálně pět pracovních dní, což se v praxi dělá docela blbě, když od oné inkriminované poslední zkoušky zbývají do státnic dny tři. Na geniální radu: "Měla jste si to líp naplánovat," jsem musela svůj temperament hodně krotit, abych je neposlala do sedacího svěrače, protože když se zkoušky vypsaly tak blbě, tak s tím student sám nic moc nezmění.

S balakářkou to bylo taktéž vtipné, protože když jeden chlapec na semináři prezentoval, že se jeho práce zabývá počátky pornografie v českých zemích, přičemž jednu celou stránku zabíraly možné ekvivalenty slova penis, ptala jsem se sama sebe, proč vlastně já tu svou práci beru tak vážně, když jsem namísto toho mohla vyjmenovávat jen všechny ty šulíny, kokoty, ptáky a vocasy a další stránku věnovat pipinkám, kundám a píčám. A že jich znám dost.

Nicméně konec dobrý, všechno dobré a univerzity všech zemí, vyližte mi konečně prdel.

Není místní jako místní

"Tady v Německu pokaždé, když jsme byli v klubu, pouštěli tam celou noc skoro furt jen německý skupiny. Hodně mě to zaujalo."
"Jo, to by se mi líbilo i tady. Jako... teoreticky. Ta myšlenka. V praxi si představím všechny ty Kabáty a Dogy a už se mi to tolik nelíbí."