Dekorativní minulost

To se tak jednoho večera bavíte s mužem o všem možném a nemožném a přes téma rodina se dostanete i k tématu ženy. A protože jste si předtím dali pivo, dokonce se i osmělíte a zeptáte se, jak vlastně vypadala ta jeho velká tehdejší láska.

Několik možných pokračování této situace mě napadlo, s některými z nich, které se mi jevily jako nejpravděpodobnější, jsem počítala. Ale že s naprosto překvapeným dotazem: "Já jsem ti ji ještě neukazoval???" suverénně sáhne na poličku vedle televize a významně mi podá její zarámovanou fotku, to by mě jaksi nenapadlo ani ve snu.

A teď se celé této scéně hlavně nezačít smát, že, aby to třeba nebylo mylně vyloženo tak, že se smějete té pěkné blondýnce v rámečku.

Protože pyly a Poláci, to je prakticky totéž

"Vielleicht bin ich allergisch auf Pollen."
"Was? Auf Polen?"

Parky sem, parky tam, parky kam se podívám

Parků máme v okolí bydliště tolik, že bysme je mohli v klidu exportovat a i tak by zbylo, ale zcela trapně pořád chodíme jen do Volkspark Friedrichshain, protože ten je tu asi nejprofláklejší, od jara do podzimu tam člověk potká hodně lidí a samozřejmě je nejvíc cool, prostě už tak trochu pojem, podobně jako například Mauerpark. Všudypřítomné rozbité pivní flašky logicky included, aneb ten plážový volejbal bych se tu přece jen hrát bála. Nedávno jsme si tedy řekli, že začneme zkoumat i ty další, ať víme, kam se chodit vyvalovat v létě, až se nebudeme chtít družit s ostatními hipstery.

V jednom z nich jsme dokonce objevili takovou neobvyklou věc, jakou je kopec, a tak na něm úplně nahoře musela být i legenda, aby Berlíňané viděli, k čemu takový kopec vlastně slouží. (Kdo dával v zeměpise pozor, ví, že severní polovina Německa je rovná placka.)

Další park byl sice schovaný mezi ohyzdnými monstrózními paneláky, ale zato jsme v něm našli sochu penisu (prý to má být David, přičemž Goliáš leží opodál). A nyní zlatý hřeb - krom klasických laviček tam mají i lehátka a gril! Ať už je jaro, tohle si přímo volá o atest, paneláky nepaneláky.