Kdo nehlučí s náma, hlučí proti nám

Před nedávnem jsme vedli s pár známýma z ČR diskuzi na téma sousedé. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli se jejich příhodám mám škodolibě smát, nebo je kvůli nim litovat (ano, i takovýchto emocí jsem schopná, ale pravda, nepouštím se do nich příliš často.) Vždycky jsem si myslela, že mám extrémní štěstí na extrémní koncentraci debilů, ale teď vidím, že to se mnou není ještě až tak zlý a měla bych na tom zapracovat.

A tak jsem do debaty přispěla jen nudným povýšeneckým oznámením, že u nás v baráku díkybohu žádné podivíny nevedeme a navíc jak mají Němci tu praxi ve stavění bunkrů, zjevně je to nikdy doopravdy nepustilo. Stěny našeho domu prostě musí být minimálně z metrového betonu, protože jinak si nedovedu vysvětlit ten fakt, že od sousedů není slyšet ani... moment, my nějaké sousedy máme?

Tímto výrokem jsem ovšem klasicky podráždila osud bosou nohou a ten nám následně přihrál do bytu nad námi nové nájemníky, dle přízvuku a míry decibelů nejpravděpodobněji Španěle. Jásejme.

Jeden den asi na balkoně rozflákali flakon nějakýho extrémně páchnoucího parfému a já hned v duchu zazáviděla všem těm, kteří nadávají, že jejich sousedé na balkon chodívají kouřit. Sotva to zvládlo jakž takž vysmrádnout, tak si tam někdo z nich v horším případě připálil vlasy, v tom lepším někoho z nich upálili, a tak jsme měli tu čest inhalovat i trochu odlišný odér, protože změna je život.

Balkon také existuje především proto, aby se na něj pravidelně chodilo hlučet. Poslouchat hudbu, vřeštět bavit se a tak. Ve dne, v noci... koho by zajímala nějaká denní doba, když balkon může užívat kdykoliv. Jak zimu nesnáším, tak ochlazení najednou paradoxně vítám, protože těm jižanským zadnicím tam začala být kosénka a tak se nadále hlučí už jen v bytě, kde to náš strop izoluje aspoň nějak.

Nejdůležitější bod: Party!!! Ještě nikdy předtím jsem nezažila, že by někdo pártyoval tři dny a tři noci v kuse. Pracovní dny, podotýkám. Takže evidentně naši sousedé nijak neřeší nejenže denní/noční dobu, ale také nerozlišují ani pracovní a nepracovní den. Doufám, že jim rodiče brzo přestanou posílat kapesné a oni zase odtáhnou tam, odkud přišli.

No a pokud naznáte, že je třeba něco přivrtat do zdi, nenecháte se přece odradit takovou prkotinou, jako to, že je zrovna noc! Divím se, že z nich nikdo z přítomných Němců ještě neudělal Wursty. Ti dva Afričani, co bydlí vedle nás (jsou tiše jako myšky a pokaždé spořádaně zdraví), by k nim měli chodit na kurzy toho, jak se správně nerespektuje hluboká a jediná správná evropská kultůra, aby si netrhli ostudu.

Pokud takto budou naši přátelé z horního patra ještě chvíli pokračovat, třeba se jednoho krásného dne dočkají hovna přede dveřmi.